Kultura Knihy

Na shledanou tam nahoře

Pierre Lemaitre popisuje osudy vojáků z první světové války

Pierre Lemaitre: Na shledanou tam nahoře
Pierre Lemaitre: Na shledanou tam nahoře • Autor: Odeon

Francouzský spisovatel Pierre Lemaitre (1951) vstupuje na český trh s razancí. Kniha Zlín zahajuje autorovu sérii s detektivem Camillem Verhœvenem thrillerem Alex, který v roce 2013 získal od britského sdružení autorů krimi cenu za nejlepší překladový titul. A Euromedia-Odeon nabízí román Na shledanou tam nahoře, ověnčený taktéž loni prestižní francouzskou Goncourtovou cenou, který kriminální zápletku obohacuje o historické kulisy, sociální antagonismy a morální dilemata.

Reklama
Reklama

Udělení nejvýznamnější literární ceny autorovi, jenž měl dosud publikum mezi čtenáři thrillerů, vnímala francouzská média jako posun od lpění na literární výjimečnosti k důrazu na schopnost díla oslovit široké publikum. Volba profesionální poroty, která román označila za nejlepší dílo roku, byla komentována i jako další důkaz kapitulace literárních kruhů před komercializací.

Oceněná kniha se odvíjí od události, jež se odehrála v listopadu 1918, pár dní před koncem války. Poručík Henri d’Aulnay-Pradelle si uvědomí, že má-li z války vytěžit co nejvíc, musí se ještě zviditelnit. Vymyslí tak zbytečný útok na bezvýznamnou kótu, a navíc dva ze svých mužů zastřelí. Navlékne to tak, že kulky přišly od nepřítele – a vyburcuje oddíl ke slepé odplatě.

Tahle příhoda svede dohromady tři protagonisty románu. Albert Maillard je řadový voják, v civilu účetní z chudých poměrů s nicotnými ambicemi, neprůbojný a vlastně nezajímavý. Édouard Péricourt je naopak plný protikladů: nadaný umělec z bohaté rodiny, který však u otce nenašel pro svůj talent pochopení. Albert s Édouardem se v zákopové válce dokonale poznají až poté, co se je d’Aulnay-Pradelle pokusí sprovodit ze světa coby nechtěné svědky oné dvojité vraždy. Albert skončí po výbuchu granátu zasypaný vrstvou hlíny a raněný Édouard ho vyhrabe. Hned nato ale zásahem střepiny přijde o kus obličeje. A znetvoření dál bude řídit každodennost i plány obou již brzy demobilizovaných vojáků.

Strašné znetvoření

Současná francouzská literatura se poslední dobou dívá do dějin poměrně často: autoři nacházejí inspiraci v první i druhé světové válce; ti odvážnější otevírají ožehavější téma války alžírské. Z velké části je tato volba vedena zkrátka tím, že jde o období bohatá na náměty akční i reflexivní. Zároveň však nabízejí možnost hledat paralely současných událostí. Lemaitre při své pražské návštěvě spojené s uvedením českého překladu přišel dokonce se srovnáním dvacátých let a současnosti. Tehdy Francie nevěděla, co si počít s demobilizovanými vojáky, zela tu propast mezi těmi, kdo poslušně odešli bojovat na frontu (a splnili úkol) – a mezi těmi, kdo obsadili jejich místa v zázemí. Dnes zůstává země bezradná před zástupy těch, kteří poctivě pracovali, založili rodiny a vzali si hypotéky, načež po padesátce přijdou o práci a skončí společnosti na obtíž.

Jeho postavy jsou hodnověrné svými slabostmi.

Tweetni to

Autor k tomu zvolil smyšlené postavy, jež se pohybují v reálných „dekoracích války“ a v určitém směru mají skutečné předobrazy; prožívají osudy, jaké se odehrát mohly, a možná se i v několika obměnách odehrály. Fiktivní příběh dává autorovi nejen možnost připomenout válku s jejími hrůzami a hledat paralely, ale zároveň oslavovat hodnoty věčné, které se v těžkých zkouškách o to víc blýsknou: přátelství, obětavost, odvahu, kreativitu, sílu snů a ideálů. A postavit je proti stejně univerzálním neřestem jako kariérismus, chamtivost a závist, které člověka dovedou k podvádění, lhaní, okrádání i vraždění.

Lemaitre však nezapomíná ani plasticky vykreslit bojiště. Těch několik scén, jež se před našima očima v zákopech a při útoku odehrají, představuje válečnou vřavu jako místo, kde se překrývají osudy a kumulují jejich slabosti: ne každý je hrdina, ne každý sní o vlasti a vítězství, ne každý je čestný. Naštěstí válka rychle končí – jenže po návratu je vše mnohem složitější. Zvlášť pro ty, kdo se nemají kam vrátit.

Jako z Bídníků

Poté co Albert ve vojenské nemocnici zohavenému Édouardovi obstaral falešné doklady, už nelze z víru dalších příhod vystoupit. Albert se stává jeho pečovatelem a v podstatě druhem. Musí obstarat obživu pro oba, a hlavně shánět morfium. Je připraven krást, snad i zabíjet. Édouard ale vymyslí, jak se mohou stát milionáři. Vypadá to, že na základě smyšlené nabídky na zhotovení pomníků padlým vyberou na zálohách od radnic jmění.

To d’Aulnay-Pradelle z války skutečně přišel jako hrdina. A štěstí mu přeje dál: vyhraje státní zakázku na exhumaci padlých a výstavbu hřbitovů, kam se svážejí ostatky. V touze po zisku najímá nekvalifikované a nespolehlivé dělníky, dokonce rozhodne, že se pro snížení nákladů budou ostatky ukládat do maličkých rakví. Proto pak dělníci musí těla ohýbat a lámat. Dokumentace je napůl popletená a napůl falšovaná, obsah hrobů málokdy odpovídá tomu, co hlásají nápisy na křížích, někteří Francouzi jsou pohřbíváni s ostatky Němců…

Zatímco d’Aulnay-Pradellovy podvody vyplavou na povrch a je potrestán, Édouard s Albertem mají sice namále, nicméně autor je k nim shovívavější. Čtenářsky je to vděčné řešení, ale vyznění díla trochu nahlodává: příliš jasně oddělené kladné a záporné postavy jsou dnes v tomto žánru podezřelé. Ostatně už výchozí koncept románu je tradiční, jako vystřižený z časů Hugových Bídníků: lineární příběh v podání vševědoucího vypravěče a při zachování posloupnosti dějů, oživený pouze střídáním dvou různě se prostupujících dějových linek. Zlo je potrestáno, dobro vítězí.

Daly by uvést ještě další prvky, které dílo tlačí do kategorie knih, jež jsou nekonfliktní co do literární tradice i čtenářského očekávání. Přesto román nabízí také momenty, jimiž přesahuje průměr a které ospravedlňují volbu poroty. Lemaitre je mírný ke svým postavám, nicméně nemá tendenci glorifikovat nejen válku, ale ani následující období. Naopak, záslužně otevírá třeba nepříliš známou záležitost zapojení senegalských a čínských dělníků do poválečné obnovy Francie.

Ač text vychází z pečlivého studia dokumentů, sám autor ho přitom nepovažuje za román historický, ale pikareskní. Albert se dopouští hrdinských činů zásadně proti své vůli, zmítá se mezi touhou pomoci příteli a neschopností prosadit vlastní názor. Lemaitre zkrátka nezapře dobrého autora thrillerů. Jeho postavy jsou věrohodné právě svými slabostmi – a to je hlavní motor, jenž čtenáře nutí, aby stránky románu hltal a přemýšlení si nechal na potom.

Autorka je překladatelka a literární kritička.

Pierre Lemaitre: Na shledanou tam nahoře
Přeložil Tomáš Havel, Odeon, 424 stran

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte