V souvislosti s vyznamenáváním 28. října na Hradě vzbudila pozornost především mikina filmového režiséra Roberta Sedláčka. Šaty sice „dělají člověka“, ale přece jen jsou stále pouze vnějším projevem, i když se podle etikety jedná o nejslavnostnější večer ve státním kalendáři republiky.
Důležitější je ale sama podstata věci. A sice to, že ve svém součtu letošní vyznamenání od hlavy státu nedávají žádný smysl, představují hodnotový galimatyáš. I když to není v historii České republiky bohužel poprvé, začíná to přerůstat únosnou míru. Není asi náhodou, že v češtině nemáme vlastní výraz pro slovo integrita či mravní integrita, protože integrita, ale i racionální smysluplnost množině oslavených celkově naprosto schází. Jednou z nezpochybnitelných úloh státu je jistě výchova budoucích generací k mravnosti, hodnotám a právě k integritě, ale jaké poučení si z tohoto divadla má právě mladý člověk vzít?
Zeman vyznamenává lidi, kteří si to nepochybně zaslouží, jako jsou třeba Nicholas Winton nebo vojáci z Afghánistánu. Vedle nich však oceňuje lidi nikoli pro jejich umělecký výkon, ale pro jejich patolízalství a lísání se do přízně mocných. Filip Renč pomáhal Zemanovi v kampani (předtím zase Topolánkově ODS), Robert Sedláček natočil o Zemanovi adorační dokument a Lucie Bílá taktéž pomáhala s prezidentskou volbou.
Vedle…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 46 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
