„Zlatý komunisti, za komunistů jsme měli práci, tyhlety skíni za komunistů nebyli.“ Podobných vět jsem během svých výzkumů mezi Romy vyslechla nespočet. Role výzkumníka není vychovávat, ale ani polemizovat. Výzkumník má hlavně pozorovat a do dění kolem sebe co nejméně zasahovat. Proto jsem vždy slušně mlčela, i když jsem si říkala, že sladké vzpomínky na dobu komunismu jsou notně idealizované. Několik let jsem se totiž zabývala právě tím, jaký dopad měla fušerská asimilační politika na rozpad tradičních romských komunit. Hrabala jsem se v archivech, zpovídala pamětníky a skládala si dohromady obraz doby, která byla všechno, jen ne k Romům vstřícná. Odebírání dětí, sterilizace, zvláštní školy, věznění za bagatelní trestné činy, nucený rozptyl, zákaz kočování v případě olašských Romů, to vše mělo na Romy zcela zjevně negativní dopad.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 46 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
