Marné čekání na zimu
S meteorologem
Martinem Novákem o tom, proč jsou pranostiky nepoužitelné už dlouho
Sněženky kvetou, rostou houby, včely se začaly předčasně líhnout, sníh nikde. Jaro v lednu je nejnovější ukázkou nepředvídatelně proměnlivého počasí posledních let. A šéf ústecké pobočky Českého hydrometeorologického ústavu upozorňuje, že nikoli poslední.
V lednu máme prakticky jaro. Nakolik výjimečná je to situace?
Nebylo by to až tak výjimečné, pokud bychom to brali v kontextu třeba pěti dnů. Na této zimě je ovšem pozoruhodné, jak dlouho to teplé počasí už trvá. V mírných zeměpisných šířkách, ve střední Evropě, je naprosto běžné, že se v zimě střídají teplé a chladné epizody. Všichni dobře známe situaci, kdy se v lednu na chvíli oteplí, teploty se třeba přehoupnou přes deset stupňů. Většina zim, které lze označit jako teplé, probíhá tak, že převažují teplá období, ale sem tam s přestávkami. Tentokrát ale máme teplo prakticky od Mikuláše a za tu dobu jsme nezaznamenali jediný vpád studeného vzduchu.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
