Editorial: Rok s kauzou Nagyová
Erik Tabery představuje nové vydání Respektu s přílohou Fenomén Technologie
V pátek uplyne rok od zásahu policie na Úřadu vlády Petra Nečase, který spustil největší politické zemětřesení od pádu Václava Klause v roce 1997. Policie loni v červnu zatkla šéfku premiérova kabinetu (a jeho utajenou milenku) Janu Nagyovou, zadržela tři bývalé poslance ODS Petra Tluchoře, Marka Šnajdra a Ivana Fuksu pro podezření z korupce, proběhlo několik razií v kancelářích „kmotrů“ Iva Rittiga a Romana Janouška. Celá akce vedla k pádu Nečase a jeho vlády a logicky tak spustila debatu o moci vyšetřovatelů a státních zástupců zásadně ovlivnit svým konáním veřejný život.
Za rok se toho odehrálo hodně i málo zároveň. Kromě padlé vlády skončil i šéf vojenské rozvědky, zatýkalo se a propouštělo, proběhly předčasné volby, v koaličním kabinetu zasedl šéf nově zrozeného hnutí Andrej Babiš, proběhl neúspěšný protisobotkovský puč v ČSSD řízený Milošem Zemanem, občanští demokraté se ocitli na hranici zániku atd. Na jeden rok je toho více než dost.
V nejzávažnější kauze – zneužití vojenských zpravodajců ke sledování tehdejší manželky premiéra Radky Nečasové – je situace mnohem přehlednější. Jana Nagyová využívala tajnou službu ke sbírání informací o své sokyni. Zneužití rozvědky už brzy zřejmě posoudí soud.
Rok od vypuknutí kauzy se lze zřejmě shodnout pouze na politickém rozměru celé kauzy. Premiér Nečas selhal a tím, že udržoval tajný vztah se svou podřízenou Janou Nagyovou, vytvořil nebezpečné prostředí, které zákonitě muselo explodovat. Nešlo však jen o morální skandál. Jana Nagyová si skrz premiéra plnila i své mocenské ambice, takže se podílela na řízení státu, ačkoli jí to nepříslušelo. Její kontakty s různými lobbisty, státními úředníky i vojáky, od kterých navíc přijímala luxusní dary, vytvořily paralelní mocenské centrum.
O tom, jak se případ vyšetřuje a co bude dál, píše Jaroslav Spurný. Zajímalo nás i to, jak dnes žijí tři poslanci, kteří načas skončili ve vazbě.
Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
inspirativní čtení vám přeje
Erik Tabery, šéfredaktor