Měli se víc učit, odpověděl mi kamarád v debatě. Dohadovali jsme se o tom, proč někteří lidé vydělávají tak málo, že z výdělku nemohou důstojně žít. Pak ještě přišla obligátní rada, že se mají přestěhovat za prací nebo rekvalifikovat. Dávala jsem příklady lidí, kteří se přestěhovali a dosáhli vyššího vzdělání než jejich rodiče, snažili se, snažili, a přesto třou bídu s nouzí. Minimální mzda je osm a půl tisíce korun, zkus si z toho žít, šeptla jsem už rezignovaná, že něco vysvětlím. Jako bych stála před zdí, kterou nedokážu nabourat ani v náznaku. Kdyby dali na tvé hraběcí rady, žili by všichni v Praze a byli by jen právníci, ajťáci nebo bankovní úředníci, pokračovala jsem už úplně zoufalá. Bohorovnost argumentace dobře zajištěných lidí s bohatým kulturním a sociálním kapitálem mě spolehlivě vytočí. Až mám chuť dopouštět se argumentačních faulů a dokazovat jim, že oni sami si žijí lépe zejména díky svým sociálním vazbám.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 48 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
