Vlastně každá země vnímá evropskou integraci po svém. Dánové nemají námitky vůči společnému trhu. Evropskou měnu ale nechtějí, mají na ni spolu s Brity smluvní výjimku. A něco jako kulturní kampaně za evropské peníze je nechává chladnými úplně.

U Francouzů je to naopak. Líbí se jim silná politická spolupráce a společná symbolika. I programy podporující třeba evropskou kinematografii. Ovšem ekonomickou integraci vnímají s nedůvěrou. Při referendu o evropské ústavě v roce 2005 tak stačilo jejím odpůrcům opakovat, že povede k silnější globalizaci, což je pro Francouze něco jako nadávka nebo strašák. Zpočátku příznivé veřejné mínění se obrátilo, ústava propadla.