Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Editorial

Editorial: A co teď?

Erik Tabery
Erik Tabery • Autor: Ilustrace – Pavel Reisenauer

Prezidentské volby kromě emocí spustily i zatím pozvolný pohyb ve společnosti. Levice se ptá, čeho to vlastně dosáhla, pravice uvažuje o přeskupení významu mezi ODS a TOP 09 a občanská společnost přemýšlí, jak se k tomu všemu postaví.

Vezměme to postupně, tedy odleva. Tam mají za sebou velký úspěch, protože se jim podařilo odmítnout „vládního“ kandidáta Karla Schwarzenberga a prosadit Miloše Zemana, který o sobě tvrdí, že k levici patří. Jde však o to, k jaké levici. Jeden z proudů, evidentně menší, se k němu nechce zcela znát. Nejde jen o Jiřího Dienstbiera, ale také o Lubomíra Zaorálka či aktivisty kolem Deníku Referendum (jen dodejme, že nechtěli ani Schwarzenberga).


Vedle toho stoupenci Zemana v řadách ČSSD už naznačují cosi o zrádcích a pokukují přitom významně právě po zástupcích onoho menšího proudu. K tomu si sebevědomě přisadil šéf strany příštího prezidenta Vratislav Mynář, který řekl, že Zemanovci jsou „bohatá nevěsta“, jež si bude partnery vybírat. Uvidíme, kam se to posune, ale trochu to začíná připomínat napjatou situaci, kterou sociální demokracie řešila naposledy právě za vládnutí Miloše Zemana. Někteří to na levici nebudou mít vůbec snadné.

Na pravici se zase začíná svádět boj o to, kdo bude mít víc z mála. Kdo by to byl před lety řekl, že nějaké straně může stačit 16 procent, aby se tu stala nejsilnější pravicovou stranou. Ano, jde zatím jen o volební model podle CVVM, ale i tak. TOP 09 sice může toto prvenství těšit – ODS má jen 13 procent –, avšak je to pořád velmi málo. Navíc už za měsíc může být vše jinak, protože bude dál od prezidentské podpory Karla Schwarzenberga a zase bude víc vidět bezradnost a prázdnota občanských demokratů a personální chudoba TOP 09.

Nejzajímavější a nejnadějnější pohyb tak nastává u části občanské společnosti. Zejména ta část, která v kampani podporovala Karla Schwarzenberga, přemýšlí, co se svou zkušeností a energií udělat. Nechce se jí ani tak vstupovat do politiky či podporovat nějaký jeden ideový proud, ale prostě něco dělat. Co, to je zatím nesnadné odhadnout, protože každý má jiný názor. Řada lidí si alenepochybně svůj cíl najde a napřáhne se k jeho naplnění. 

Pak to může sloužit celé společnosti. V tomto čísle máme v rubrice Téma článek o tom, jak se dnes v Česku žije. Zmiňuje se tam také kniha britského politologa a sociologa Davida Halperna Skryté bohatství národů, ve které píše o tom, že na fungování společnosti má velkývliv to, jak se chovají politici (tedy nejen jak rozhodují). A mimo jiné navrhuje, aby se vytvářely platformy, kde debatují zástupci veřejnosti, vlády, opozice a odborníků. Nezní to zrovna originálně, ale u normální, nehysterické debaty bychom mohli začít. Úvahy těch, kdo by právě rádi něco dělali, najdete v článku Lucie Kavanové na str. 20–21.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, 

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Erik Tabery

šéfredaktor

erik_novy
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 2007
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte