Jsem bez vyznání, a vnitřní záležitosti katolické církve mne proto vždy nechávaly chladným. Habemus papam tak pro mne vždy bylo pouhé habent (oni mají) – o mého papeže tu vskutku nešlo.
Překvapené nadšení, které nejen ve mně vyvolává papež František, vypovídá mnoho nejen o stavu katolické církve, ale i o stavu našeho světa. Tu se papež vydá uctít památku uprchlíků, již umírají na dohled břehů vysněné Evropy (a jsou málokdy katolíky), tu zdvihne telefon, aby utěšil ženu, kterou opustil muž, s nímž čeká dítě, a slíbil jí, že je pokřtí. I ono velikonoční mytí nohou náhle přestává být formálním rituálem a je znovunaplňováno původním poselstvím. Není divu, že se italské kostely znovu zaplňují.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 52 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
