V posledních dnech se nás na sociálních sítích pár lidí zeptalo, jak přistoupíme k situaci v OKD, kde je menšinovým vlastníkem Zdeněk Bakala, který je zároveň majitelem Respektu. Nikdy jsme neřešili, jestli máme psát pro, či proti jeho zájmům, takovou debatu si ani nepřipouštíme. Zvažovali jsme pouze otázku, zda o jeho aktivitách vůbec psát, či nikoli.
Rozhodli jsme se pro druhou variantu, a to kvůli čtenářům, kteří každý text o majiteli čtou s podezřením a nedůvěrou. Ani oni, ale ani my sami bychom při nejlepší vůli neměli stoprocentní jistotu, jestli naše psaní podvědomě neovlivňuje vztah k vlastníkovi. A je korektní to čtenářům přiznat, což už jsme v minulosti udělali.
Respekt není deník, který musí psát o všem, co se děje kolem, jsme názorový týdeník. Zřejmě jen málokdo by oponoval tomu, že chválit svého majitele by působilo nepatřičně. Pokud ale nemáme někoho chválit, nemůžeme ho ani kritizovat. I proto jsme se rozhodli, že o aktivitách našeho majitele – Zdeňka Bakaly – nepíšeme.
Nebrání nám to samozřejmě otisknout kritický text externího spolupracovníka, jak ostatně činíme na str. 38, kde vychází sloupek Roberta Pelikána, ale vlastní stanovisko psát nebudeme. Je to na Západě standardní přístup. Situaci máme o to snazší, že málokomu se v Česku věnuje větší pozornost než majiteli Respektu. Je tedy pod dobrou kontrolou veřejnosti.
Zdeněk Bakala vlastní Respekt od roku 2006 a během té doby se ani jednou nestalo, že bychom psali v jeho prospěch. Máme to o to snazší, že to nikdy nevyžadoval a do obsahu nezasahoval.
Na našem přístupu se proto nechystáme nic měnit.
Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
inspirativní čtení vám přeje
Erik Tabery
Mohlo by vás zaujmout:
Rozhodnutí nepsat o aktivitách majitele Zdeňka Bakaly je neudržitelné
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
Každé varhany mají svou osobnost
Katedrála svatého Víta se po sto letech dočkala nového hudebního nástroje. Zdejší varhany v ničem nepřipomínají hudební nástroj, jaký najdeme na kůru typického českého kostela. Ten zpravidla tvoří několik dřevěných skříní umístěných vedle sebe, nástroj „levitující“ ve svatém Vítu má ale kovové píšťaly obnažené a spojené do jedné řady, jejíž konce jsou připevněné přímo ke stěnám chrámu. Čelo varhan, které návštěvník vidí odspoda, pak svým tvarem připomíná jakousi obří Panovu flétnu ve tvaru motýla. Nástroj je po mnoha odkladech konečně hotový a právě probíhá jeho ladění.
Pitva jednoho přátelství: Učíme ženy, aby se porovnávaly a předháněly
