V případě názoru na Knížáka platí Voltaire naruby

Nejvyšší soud potvrdil loňský rozsudek, podle kterého má výtvarník David Černý zaplatit bývalému řediteli Národní galerie Milanu Knížákovi sto tisíc korun za urážku vyřčenou v dokumentu České televize. V minulosti NS do kauzy dvakrát zasáhl, napotřetí už ponechal verdikt beze změn. Dovolání bylo odmítnuto, uvedla Markéta Puci, mluvčí Městského soudu v Praze, který řešil spor jako první instance. Odůvodnění zatím soud nezveřejnil.

Jako poslední mimořádný opravný prostředek zbývá ústavní stížnost. Černý počátkem  roku 2011 označil Knížáka v televizním dokumentu Cena Jindřicha Chalupeckého za „nafoukaného kriploidního č****a“. Podle Knížáka ho tím chtěl úmyslně znevážit, a zasáhl tak do jeho práva na čest a důstojnost. U příležitosti nejnovějšího rozsudku odemykáme komentář, který vznikl po rozsudku odvolacího soudu.   …

Za vystižení principu demokratické diskuse bývá vydáván slavný Voltairův citát, v němž filozof svému oponentovi sděluje, že sice nesouhlasí s jeho názorem, ale do smrti bude hájit jeho právo jej říkat. Každá veřejná debata ovšem potřebuje i své mantinely. Sochař David Černý, který teď prohrál odvolací soud za to, že o někdejším šéfovi Národní galerie Milanu Knížákovi v televizi prohlásil, že je „nafoukaný kriploidní č…k“, hranice velmi rád pokouší. Pro účely téhle kauzy tak funguje Voltaire spíše naruby: s Černého názorem na Milana Knížáka lze souhlasit, ale říkat by jej rozhodně neměl. Aspoň ne takhle.

Není pochyb o tom, že Knížák je osobnost netolerantní a pro českou porevoluční kulturu škodlivá. Jeho agresivita, pomstychtivost a zákeřné totalitářské metody mu vynesly řadu nepřátel a logicky přitahují i emotivní výrazy hrubšího zrna. Když měl David Černý v televizním dokumentu o Ceně Jindřicha Chalupeckého vysvětlit, proč jej kdysi nechal Knížák vyvést z Národní galerie ochrankou, dlouho nepřemýšlel a sáhl po vulgární nadávce. Režiséra pak nenapadlo nic lepšího než ji v dokumentu nechat.

Ředitel NG – a Černého dlouholetý oponent – zareagoval podle očekávání, tedy žalobou a žádostí o finanční odškodnění. Velkorysost tím sice neprokázal, ale věcně má bohužel tentokrát pravdu. Pomineme-li slovo nafoukaný, které bezpochyby sedí, je výraz „kriploidní č…k“ jen urážlivou a bezobsažnou sprosťárnou, kterou se adresát může cítit dotčen. Ať je, jaký chce, i Milan Knížák má právo být urážen věcně a výstižně. Omluva za vulgaritu mu tedy náleží.

Totéž už se ale nedá říct o dvou stech tisících korunách, které mu nyní přiřkl odvolací soud jako odškodné. Jaká újma Knížákovi vznikla, aby mu Česká televize i David Černý platili stotisíce? Pro srovnání: stejně vysoké odškodné před dvěma lety soud přiznal ženě ze severních Čech, kterou lékaři bez jejího vědomí sterilizovali. Za peprnou nadávku si kontroverzní manažer, který léta polarizuje českou uměleckou scénu, zaslouží maximálně symbolické odškodné v řádu desetitisíců.

Pro Davida Černého je celý případ sice nesmyslně drahou, ale v něčem přece jen poučnou lekcí. Mezinárodně uznávaný sochař se stále výrazněji zapojuje do českého veřejného života, dlouhodobě podporuje třeba politickou kariéru Karla Schwarzenberga. Nevázané způsoby provokativního umělce, které si i ve svých pětačtyřiceti pěstuje, jsou sice v našem prostředí příjemným zpestřením, ale obě Černého identity se občas dostanou do konfliktu.

Člověk, který je duší týmu prezidentského kandidáta, by zkrátka měl umět na kameru někomu nenadávat do č…ků.  I kdyby ten někdo byl Milan Knížák.