Slovenská neuróza

Když loni v říjnu padla pravicová vláda Ivety Radičové kvůli sporu o účasti Slovenska na finanční pomoci pro zadlužené státy eurozóny, zdálo se, že evropské téma překreslí tradiční politickou i mentální mapu země. Předčasné volby 10. března měly jen potvrdit novou éru, v níž bude proevropská orientace důležitějším koaličním pojivem než klasické názorové – a v případě Slovenska i kulturní – rozdíly mezi levicí a pravicí.

Jenže po několika měsících je vše jinak: Evropa je zapomenuta a život země ovládly domácí korupční skandály, jež nebývalou měrou rozežírají samotnou podstatu politiky. Zveřejnění spisu Gorila – zprávy tajné služby SIS o propojení politické třídy s byznysem – odvrátil o zejména voliče tradiční pravice k novým stranám, které se vyrojily jako houby po dešti. Ty se však vzápětí jedna po druhé propadaly do vlastních skandálů a soubojů, z nichž vycházejí zmlácené k nepoznání. Předběžným důsledkem tohoto zmatku jsou odhady hrozivě nízké účasti voličů (45 procent), z nichž téměř třetina ještě neví, koho bude volit.

Ztráta tváře

Pro ilustraci je důležité zmínit několik kauz politických nováčků, které – samozřejmě kromě spisu Gorila – ovládly politickou scénu. SaS, liberální generační strana, jež položila Radičové vládu kvůli svým protievropským postojům, si zničila pracně budovanou pověst nezkažené a zásadové partaje dvěma odhaleními: její ministr obrany Ľubomír Galko nechával sledovat novináře vojenskou tajnou službou a její šéf Richard Sulík si zase nechal lustrovat své vlastní funkcionáře strany u jistého podnikatele s mafiánskou pověstí. Jak ukázalo tajně natočené a anonymně zveřejněné video, setkával se se svým podivným přítelem v jeho domě v době, kdy byl předsedou parlamentu, a předával mu informace z politických kuloárů.

Další kandidátem na vstup do parlamentu je Igor Matovič a jeho strana Obyčejní lidé. Tento mladý populista se před rokem odtrhl právě od SaS a na kandidátku své strany si přivedl známá jména převážně z konzervativních intelektuálních kruhů. Později je však – v reakci na kauzu Gorila – vyzval, aby se podrobili testu na detektoru lži a prokázali tak, že nikdy nikoho neupláceli a sami nebrali úplatky. Ti to odmítli, hromadně odstoupili z kandidátky (sám Matovič se testu podrobil) a Matoviče označili za šílence a notorického lháře.

Novým adeptem je také strana 99 %, jež vznikla loni v říjnu, její kandidátku sice zaplnila neznámá jména, měla však masivní kampaň za peníze jedné zbrojařské firmy. Tento zjevně podnikatelský projekt, který mistrně zneužil ideje a slogan hnutí Occupy Wall Street, má preference kolem pěti procent, což svědčí o zmatku v hlavách mnoha slovenských voličů. Policie ale na základě trestního oznámení zkoumá platnost povinných deseti tisíc petičních podpisů pro registraci nové strany a vyšlo najevo, že většina je falešných. Ústavní právníci varují, že volby můžou být neplatné.

Z těchto a mnoha dalších skandálů, jichž jsou plná média, mají politici nervy nadranc, odmítají odpovídat na dotěrné otázky novinářů nebo rovnou utečou z televizního studia, jako naposledy šéf nacionalistické SNS Ján Slota (jehož strana se v průzkumech výrazně propadá). Do toho všeho se zhroutil informační systém daňových úřadů, takže státnímu rozpočtu, který je po únoru v hlubokém deficitu, hrozí obrovské škody, nemluvě o potížích, jež čekají všechny, kdo podávají daňová přiznání.

Čekání na Fica

Pocit lidí, že vinou prohnilých politiků stát selhává ve svých základních funkcích, je velmi silný, jakkoli může být nespravedlivý. Z tohoto pocitu těží především jedna strana – levicový Smer Roberta Fica. Pokud zmiňované malé strany opentlené skandály projdou do parlamentu, způsobí na oslabené pravici naprostý chaos. Pokud se ale do parlamentu nedostanou, jejich propadnuté hlasy významně pomůžou Ficovi. Pravděpodobnost, že jeho Smer bude mít nadpoloviční většinu, není vůbec malá a za jistých okolností by mohl získat i většinu ústavní.

Hlavní otázkou voleb tedy je, kolik mandátů bude mít Smer. Pokud zvítězí drtivě, nastane nová éra, na jejímž počátku bude naprosté selhání politické třídy, kterou reprezentovalo jméno předsedy pravicové SDKÚ a dvojnásobného premiéra Mikuláše Dzurindy. Jeho strana teď s hrůzou přihlíží propadu preferencí až k pěti procentům a může jen doufat, že frustrovaní voliči ji přece jen zachrání.

V situaci, kdy průzkumy veřejného mínění jsou jen velmi mlhavým odrazem prudce proměnlivých nálad společnosti, je zbytečné pokoušet se o věštění výsledků voleb. Lze jen doufat, že až volby proběhnou, ze společnosti spadne ten tíživý pocit chaosu a bezvýchodnosti, jemuž dnes naplno propadá, a nová vláda si vzpomene na důležitá témata, jakým je například budoucnost Slovenska v Evropě.