Afghánská přání a skutečnost
Státy se vyvíjejí podle etnického složení, nikoli podle nadějí Američanů
Rozruch okolo znesvěcení výtisků Koránu a následné smrti amerických vojáků v Afghánistánu je z jedné strany pouze epizodou v dlouhé válce. Zároveň však podtrhuje obtížný a nakonec neudržitelný rys americké politiky v Afghánistánu. Prezident Obama chce ze země stahovat jednotky, jeho strategií ale zůstává předání moci a správy do rukou afghánské národní armády a policie spolu s vládou v Kábulu, jež bude řídit zemi a její ekonomiku. Měli bychom si přiznat, že je to pouze zbožné přání, a hledat realističtější řešení.
Problémy při budování státu
Spojené státy mají sklony vstupovat do válek v rozvojových státech s jednoduchou představou: zmodernizujeme zemi a tím vyřešíme i její bezpečnostní problémy. Tento přístup dobře zformuloval Newt Gingrich ve svém projevu pro (konzervativní) American Enterprise Institute v roce 2010. „V Afghánistánu se nám nedaří,“ tvrdil tehdy Gingrich, „protože jsme zemi neprotkali dálnicemi, nezajistili jsme, aby měl každý Afghánec mobilní telefon, nepodnikli jsme logické kroky k zásadní modernizaci tamní společnosti, nerozvinuli jsme program, který by farmářům umožňoval skoncovat s pěstováním drog.“
I když si ale představíme, že každý Afghánec telefonuje z mobilu a prohání se po prvotřídních dálnicích, jedna věc zůstane beze změny: afghánská národní vláda postrádá podporu…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
