Narazit v pražských podnicích na dobrou kávu už teď nemusí být zas až takový problém. Daniel Kolský se před třemi lety společně se svou ženou Martou rozhodl doplnit čím dál lepší nabídku něčím úplně novým. Ve svých podnicích dnes podává výhradně kávu, kterou dováží z Afriky či Jižní Ameriky pod proslulým certifikátem Fair Trade. A ostře sledované zboží od chudých pěstitelů se díky prvotřídní kvalitě a široké škále chutí a pronikavých vůní stalo mezi pražskými kavárenskými hosty natolik populárním, že se značka Mamacoffee do dnešních dnů rozrostla do úctyhodné sítě: desetimilionový roční obrat, čtyři pobočky, dvě partnerské kavárny a dodávky kávy do desítek dalších podniků.
Květiny, med a banány
„Mám rád kvalitní kávu, a protože jsem nechtěl tu mdlou a vyčichlou pocházející odněkud z tržnice, rozhodl jsem se, že si dovezu a vyrobím svoji vlastní,“ říká o hlavním impulzu podnikání devětadvacetiletý antropolog a architekt Kolský. Jeho okouzlení kavárenskou atmosférou se datuje daleko do dětských let: dodnes si pamatuje téměř obřadné poutě s babičkou po pražských podnicích či vysedávání ve slavné Slavii na břehu Vltavy. „Vždycky mě bavilo pozorovat ten cvrkot a poslouchat v cinkotu hrníčků a lžiček, jak se lidé baví o všem možném,“ vzpomíná.
V té době už ale začal studovat antropologii a později spolupracoval s neziskovými organizacemi v rámci nejrůznějších vzdělávacích projektů. A tady se také seznámil s projektem Fair Trade. „Líbila se mně nejen ta idea, ale navíc i adresnost celého projektu. Máte šanci znát osobně konkrétního pěstitele, na vlastní oči vidět, jak se taková káva pěstuje, a vědět, že za ni pěstitelé dostávají důstojně zaplaceno. Není to zkrátka jen strohý anonymní byznys. Navíc je ta káva opravdu prvotřídní kvality,“ líčí.
Založil si proto v roce 2007 svůj vlastní e-shop a začal jako jeden z prvních českých obchodníků s kávou prodávat „ideálně“ vypěstované balíčky kávy, kterou pražil ve vlastní pražírně (prvních osmdesát tisíc si půjčil od rodiny). „Pražení kávy je základ: tím ji můžete zkazit, nebo jí naopak dodat úžasné vůně či chutě,“ vysvětluje. Prvními zákazníky byli sice hlavně jeho kamarádi a šlo jenom o pár desítek kil, postupně ale jeho představy získávaly konkrétnější obrysy. „Jednoho dne nás napadlo založit vlastní kavárnu a vybudovat ji úplně po svém,“ říká Daniel Kolský.
První podnik otevřel v roce 2008 v Londýnské ulici, postupně pak přibyly další tři – v Korunní, dvoupatrová kavárna s krásným výhledem v pasáži Divadla Minor a v Divadle Archa. Kromě toho spoluprovozuje nově otevřenou kavárnu Pod Lipami na Letné a Café Technika v Národní technické knihovně. „Mojí ideou je, že kavárna je ideálním středoevropským prostorem k setkávání,“ vysvětluje. Nebylo to však zase tak jednoduché. Jako účastník soutěží o volné prostory, vypisovaných pražským magistrátem, musel celé měsíce čekat na úřední pohyby. „Je to běh na dlouhou trať, úředníci se ale chovali naprosto korektně. Spíš nám dalo velkou práci pochopit, jak podnikání v rámci gastronomie vůbec funguje, navíc sehnat ten správný personál trvá celé měsíce,“ popisuje Kolský.
Dnes peče ve vlastní pekárně jablka v županu, domácí chléb či „štrúdl“ a v jeho podnicích se podává každý den jiná polévka a místo kokakoly mošty místní provenience. Kavárny sítě Mamacoffee jsou také milosrdné k nekuřákům, ale hlavně: můžete si tady objednat celou řadu odrůd, které si Daniel Kolský jezdí k pěstitelům osobně vybírat. Míchá z nich pak vlastní směsi nejvybranějších chutí, ve kterých se dají ucítit květiny, banány, med, nebo dokonce syrová chuť chleba. Měsíčně dováží jeden a půl tuny, roční obrat dnes činí deset milionů a chodí sem tisíce hostů všech možných věkových skupin a povolání. „Rádi bychom ještě zavedli podávání kvalitního čaje a chtěli bychom vyrábět vlastní čokoládu. Ale jsou tady i další výzvy: jako architekt bych se rád pokusil spolupracovat na takových projektech, které budou vstřícné k Pražanům, třeba co se týče cyklistiky,“ těší se Daniel Kolský.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
