Zdá se, že dominový efekt tuniské jasmínové revoluce, který mnozí západní odborníci a analytici popírali, se navzdory odlišnostem různých autoritativních režimů arabského světa šíří dál. Minulý týden se v tomto směru totiž probudily Egypt a Jemen. V nejlidnatější arabské zemi s 80 miliony obyvatel vypukly demonstrace se stejnými požadavky jako v Tunisku. A to především v Káhiře a Alexandrii, ale i v menších městech v deltě Nilu. Režim třicet let vládnoucího prezidenta Husního Mubaraka, kde skoro polovina obyvatelstva žije z příjmu méně než dvou dolarů denně a v podmínkách stanného práva, které po vražedném atentátu na předešlého prezidenta Anwara Sadata v roce 1981 nebylo nikdy odvoláno, odpověděl násilím. Do pátku si střety s policií vyžádaly sedm životů.
Jak ale říká francouzský specialista na arabský svět Gilles Kepel,
„oproti Tunisku za Mubarakem a jeho klikou pevně stojí armáda, z níž prezident a mnozí ministři vzešli ke svým mocenským postům. Nehledě na silnou a početnou tajnou policii.“
Ta kromě zmíněných zabitých lidí již v egyptských městech také zatkla více než tisícovku demonstrantů.
Jestliže v Tunisku se zatím neprofiloval silný vůdce opozice, mají naopak Egypťané od minulého čtvrtka dvě jistoty. Toho dne totiž režim tvrdě zasáhl proti vůdcům dobře organizovaného Muslimského bratrstva, jež dosud stálo mimo demonstrace, což už ale od pátku neplatí. Navíc…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
