Tento sloupek nemá být jen dalším rozvedením tezí G. Lipovetského, ale spíš upozorněním na to, do jaké míry se dnes kulturní procesy znovu připodobňují přírodním. Celá civilizace, a zejména její západní větev, byla charakteristická tím, že byla budována „na věčné časy“. Mnoho středověkých kamenných staveb stojí podnes, rukopis Bible na pergamenu byl, jsa uskladněn v suchu, takřka věčný, lněná košile vydržela celý život. V přírodě vidíme pravý opak – okvětní plátky jabloní jsou krásou na několik málo dnů, loňské listí je to tam a i to letošní se po jaru rozvíjelo s krátkodechou pýchou.
Je pozoruhodné, že v pozdních civilizačních fázích pozorujeme přechod ke stejné krátkodechosti, jakou zná příroda: Firma, která by vyráběla mixéry nebo trička na celý život, by nutně zkrachovala. Každý rok přináší spoustu knižních i filmových bestsellerů, o nichž se napřesrok neví. Jediný úspěch, který známe, je úspěch okamžitý – není už zneuznaných géniů, které by po vzoru Petra z Chelčic či Rogera Bacona někdo po staletích s podivením oprášil. Podobně je tomu třeba s mimořádně krásným motýlem: pokud nezanechá potomstvo, za několik týdnů se promění v hrstku drti.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
