Moje přednáška se měla konat v Bavorském lese, v horské chatě bez elektřiny, pro hrstku nadšenců a obdivovatelů přírody. Věděl jsem, že z jakéhosi parkoviště musím jít v hloubi noci pěšinou vzhůru. Hlavní organizátor, lesník mnohem mladší než já, mi šel naproti. Setkali jsme se v půli kopce, a aniž bychom si viděli do tváře, instinktivně jsme se spřátelili. Já jsem svítilnu neměl, protože jsem nevěděl, že ji budu potřebovat, můj průvodce také ne, protože věděl, že ji potřebovat nebude.
Tento kus parku je přístupný jen na podzim, na jaře se sem nesmí kvůli hnízdění tetřevů. Německá strana Šumavy, s důslednou bezzásahovostí, ve vizi jakási středoevropská varianta Yellowstonu. Stromy zlikvidované kůrovcem, v drobném dešti jen tak ležící na zemi, jak šel čas. Argument proti se zdál jasný. Kůrovec zničí jen tenkou vrstvu lýka, dřevo je v pořádku, a ekonom by viděl, jak zde na zemi tlejí svazky bankovek. Kmeny by stačilo jen stáhnout, pořezat a prodat. Argument pro byl neméně jasný. Mezi suchými kostrami stromů stojících či ležících již vyrůstaly nové různého stáří, od semenáčků po již napůl dospělé smrky. Kůrovec se totiž vždy objevoval ve vlnách, kdysi, po kalamitě minulých staletí, byl zván „zlatý brouk“, neboť těžba dala místním obživu. Vlna přijde a po čase odezní, jen částečně ovlivnitelná lidskými zásahy. Pokud je les uměle vysazen a skládá se ze stromů stejného stáří, může nastat katastrofa. Pokud ne, lýkožrout prý nikdy nezničí vše.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
