24A_stransky_R33_2011_n.jpg
24A_stransky_R33_2011_n.jpg

 

Co mají společného značky jako mléko Tatra, uzeniny Zedníček či Česká vejce? Tyto tradiční firmy bude možná už brzy spojovat jediné jméno: Agrofert. Potravinářské impérium miliardáře Andreje Babiše se totiž před létem nadechlo k masivní vlně investic a chystá se při skupování konkurenčních firem utratit šest a půl miliardy korun. Nenastává náhodou právě teď moment, kdy začne gigant typu Agrofert deformovat tak malý trh, jakým je Česko? Zatím to tak nevypadá. Na stole ale zůstává jiné téma: budou Češi schopni v budoucnu chránit svůj zemědělský trh před monopolem?

 

24A_stransky_R33_2011_s.jpg
24A_stransky_R33_2011_s.jpg
Žádné obavy

Majitelé tří nastávajících přírůstků Agrofertu dnes o detailech budoucího prodeje samozřejmě nechtějí mluvit. Jsme tedy svědky záchrany několika skomírajících podniků, či naopak promyšleného nátlaku na fungující konkurenci? Z toho, co je známo, jde mnohem spíše o první variantu. České potravinářství aktuálně rozhodně není branží, do níž by se investoři hrnuli. „Je tu tvrdá konkurence laciných výrobků z ciziny, často musíme jít pod výrobní ceny,“ vysvětluje místopředseda Potravinářské komory ČR Miroslav Koberna. A jak dodává, Agrofert v podstatě jen potvrzuje trend, kdy se „velcí stávají většími“ a vedle nich zůstávají už jen drobné regionální podniky. „Střední vrstva pomalu úplně mizí,“ říká Koberna. Agrofert tuto „střední vrstvu“ rozhodně nepředstavuje. Firma, která vznikla v divokých porevolučních letech (na troskách někdejšího podniku zahraničního obchodu a na základech rozvráceného českého zemědělství), jen za loňský rok dosáhla hrubých tržeb 92 miliard korun, a zařadila se tak po bok firem jako Škoda Auto nebo ČEZ.

Nejnovější akvizice otevírají Agrofertu cestu k široké paletě výrobků od obilí přes mlékárenské výrobky až po maso. V řadě z nich už je Agrofert jako doma. Co se masných výrobků týče, s firmami jako Kostelecké uzeniny či Kmotr kontroluje zhruba pětinu trhu, v drůbežářství je to dokonce okolo pětatřiceti procent. Jen o něco méně významným pojmem je Agrofert v pekárenství, mlékárnách, ale především v samotné zemědělské prvovýrobě. Čísla se neustále zvyšují, Babišovy podniky dnes obhospodařují zhruba 85 tisíc hektarů polí, vůbec nejvíc ve vlastnictví jediné firmy.

„Představy o nějakém monopolu jsou scestné. I kdybych s Agrofertem skoupil veškerou výrobu masa či mléka v zemi, nic to s trhem neudělá,“ tvrdí Andrej Babiš. „Trh je tu už roky zdeformovaný, ale především kvůli obchodním řetězcům, které si diktují nesmyslné podmínky.“

Ten pohled má logiku – většina potravin prodávaných v Česku pochází z dovozu a něco jako ryze „český trh“, který by mohla ovládnout jediná firma, v propojené EU prakticky neexistuje. „Z Agrofertu ani jiného monopolu strach nemám,“ říká například místopředseda potravinářské komory Miroslav Koberna. „V jistém smyslu je naopak dobře, že tu takhle mocná firma existuje. Může totiž z lepší pozice vyjednávat s obchodními řetězci a tlačit tak na příznivější výkupní ceny,“ vysvětluje. „Kdybych na to měl peníze, nechovám se jinak než on,“ doplňuje Babišův největší konkurent v oblasti mlékárenství, majitel jihočeské firmy Madeta Milan Teplý. „Dodáváme řetězcům 70 procent produkce a platí, že čím větší hráč, tím lepší vyjedná podmínky sobě i ostatním.“

Kritika obchodních řetězců má podle všeho reálnou oporu – je to sotva pár dnů, kdy dosud nejvyšší dvanáctimilionovou pokutu za „zneužití tržní síly“ udělil firmě Kaufland Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). Šlo především o nepřiměřeně dlouhé lhůty splatnosti faktur. Co to všechno ale znamená pro samotný Agrofert? Skutečně by mohl – slovy Andreje Babiše – skoupit všechno a trhu by se v zásadě nic nestalo?

 

V centru zájmu

Přesně takovou otázku dnes antimonopolní úřad řeší. Všechny tři zmíněné fúze potravinářských firem leží úředníkům už několik dnů na stole. Jak sami říkají, příběhů, kdy by jedna firma postupně ovládla značnou část svého oboru, je v Česku více (Dalkia v teplárenství či například Veolia ve vodárenství). Tak široký záběr, jako má Agrofert (od zemědělských farem přes chemičky až po sítě malých potravinářských prodejen), však ještě neřešili.

„Agrofert nás zaměstnává jako nikdo jiný,“ usmívá se v brněnské centrále ÚOHS šéf oddělení fúzí Martin Vitula. „O detailech zatím nemůžeme hovořit, každopádně oslovujeme maximum firem, kterých se ten obchod může dotknout,“ vysvětluje a připomíná, že ještě komplikovanější situaci řešil ÚOHS v případě Agrofertu předloni, když společnost kupovala svého ústředního konkurenta, firmu Agropol.

Úředníci strávili zkoumáním možných důsledků spojení obou společností téměř půl roku, s podrobnými dotazníky oslovili stovky firem z nejrůznějších odvětví. „Obecně platí, že nebezpečná hranice vlivu na trh je v případě fúzí už zhruba pětadvacetiprocentní podíl na trhu. To narušení se ale může objevit i v méně zjevných případech,“ dodává.

Antimonopolní úřad může v mimořádných případech fúzi zakázat, většinou však spíše stanoví její jasné podmínky. V případě zmiňovaného spojení s firmou Agropol musel Babišův podnik například odprodat podstatnou část zemědělských skladů. Obilná sila – tedy místa, na nichž jsou bytostně závislé tisíce zemědělských soukromníků – totiž patřila i k důležitým částem kupované firmy. Kdyby antimonopolní úřad nezasáhl, Babišův podnik by zemědělský výkup v některých oblastech zcela ovládl.

 

Budeme tvrdí

Praktiky mobilních operátorů, obřích stavebních firem či energetických gigantů jako ČEZ či Czech Coal. To vše jsou případy, které v současnosti kromě Agrofertu musí ÚOHS řešit. Pod stejnou střechu přitom spadá i kontrola dotací a státních zakázek, pozice úřadu se má přitom do budoucna ještě posílit. Právě v tuto chvíli směřuje na vládu novinka, která by měla rozšířit možnost postihu v případech, jako byl výše zmíněný Kaufland. „Je to precedens, podobně bychom chtěli postupovat i vůči dalším firmám, napříč odvětvími,“ říká v útrobách ÚOHS jeho místopředseda Hynek Brom.

Už z tohoto stručného výčtu je jasné, o jak klíčovou instituci se jedná. Odborníci přitom rádi připomínají, že například v případě velkých energetických firem jako ČEZ, EPH nebo Czech Coal dodnes ÚOHS nevydal jediné rozhodnutí, které by bylo v rozporu s plány firem. Naopak, existuje tu silné podezření, že úřad pod vedením bývalého poslance ČSSD Petra Rafajevaroval v roce 2009 dvojici spolupracujících firem ČEZ a EPH před chystanou antimonopolní kontrolou z Evropské komise a znemožnil tak následné vyšetřování.

Předseda úřadu Rafaj hovoří s médii jen naprosto výjimečně, a kvůli „nedostatku času“ odmítl minulý týden i žádost o rozhovor k tomuto textu. Obavy z politického vlivu se však netýkají jenom jeho. Šéfem ÚOHS byl před ním další bývalý straník z ČSSD Martin Pecina. Ze strany sice před svým nástupem vystoupil, poté co v úřadě skončil, se však do sociální demokracie okamžitě vrátil.

ÚOHS má zároveň na kontě i několik rozhodnutí, která úředníkům dodávají autoritu. Vůbec nejvyšší, čtvrtmiliardovou pokutu za zneužití svého postavení v nákladní železniční dopravě dostaly například už před dvěma lety politiky kontrolované České dráhy. Úřad potrestal společnost ČD Cargo za to, že pod vedením dnes již bývalého šéfa Josefa Bazaly uměle zvýhodňovala některé spřátelené firmy. Pokutu v důsledku zaplatí daňoví poplatníci, zásah ÚOHS však zřejmě zabránil ještě rozsáhlejším únikům a přispěl i k následnému Bazalovu odvolání.

 

Tohle bojkotujeme

Právě možné politické pozadí rozhodování ÚOHS je každopádně téma, které stojí i zatím za poslední novinkou, jež má dohled nad konkurenčním prostředím v Česku zásadně ovlivnit.

Na vládě v tuto chvíli leží návrh ministrů za ODS, podle nějž by měla do budoucna ÚOHS řídit namísto jednoho předsedy pětičlenná rada. V ní by se Rafaj, jemuž mandát končí až v roce 2015, stal jen jedním z klíčových lidí a jeho vliv na rozhodování by zásadně klesl.

O smysluplnosti takové změny se teď vedou vášnivé diskuse. Stejně jako dnes předsedu by totiž vybírala i radní vláda a riziko politizace úřadu by se tak prakticky nijak nevyřešilo. Jisté však je, že odpolitizování dává úřadu mnohem větší důvěryhodnost – což by platilo i pro uklidňování o neškodnosti budoucích plánů Andreje Babiše.

Právě tento muž byl, jak známo, před časem novináři vyfotografován při podezřelé neformální schůzce s šéfem úřadu Pecinou na jedné z benzinových pump na Brněnsku. Z Babišova pohledu o nic nešlo: předsedovi ÚOHS prý jen vysvětloval některé souvislosti výše zmiňovaného spojení s firmou Agropol. Na druhou stranu pro podobné schůzky existují v etickém kodexu úředníků poměrně přísná pravidla a až na výjimky se vysvětlování musí odehrávat pouze písemně.

Je zároveň jasné, že velké podniky jako Agrofert jsou na politicích do značné míry závislé. Klíčovou agendou se v současnosti stávají především evropské fondy a způsob rozdělování zemědělských dotací. Brusel plánuje – ve snaze oživit menší farmářské projekty na venkově – obřím farmám vyplácet výrazně nižší dotace než drobným zemědělcům a peníze přesměrovat spíše na péči o venkovskou krajinu. Čeští politici však už dnes dávají najevo, že podobné snahy budou v Bruselu stejně jako již v minulých letech bojkotovat. Klíčový je přitom i Babišem s oblibou používaný argument, že velké české agrofarmy by při podobné změně přišly na dotacích v součtu až o 12 miliard korun. 

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte