Od věci•20. 3. 2011•4 minuty
Fáma je nejstarší médium
Dnes není problém na internetu zjistit téměř jakoukoli informaci. Proč se tedy stále tolik daří fámám a mnozí lidé jim občas věří víc než médiím? Vedoucí Etnografického oddělení Národního muzea Petr Janeček sbírá „urban legends“ už mnoho let a říká, že k lidem prostě patří.
Jak je možné, že se i v moderní společnosti fámám tolik daří?
Současnost sice nabízí informační pluralitu, ale zároveň informační chaos – pak může vznikat vakuum, které zaplní třeba právě fáma. Lidé měli vždy problém s jinakostí a novými věcmi, což jsou fenomény, se kterými se v dnešní společnosti setkáváme stále častěji, a právě na tom je vznik fám založen. Navíc se na nás z médií valí proud negativních zpráv a ty jsou pro fámy živnou půdou. Podle sociálních psychologů sdílení negativních informací působí lidem větší potěšení než těch pozitivních.
Existuje definice fámy?
Základní ano. Fáma je neoficiální informace kolující v ústním podání. Není z ověřených a dohledatelných zdrojů, koluje ve veřejném prostoru, žije si vlastním životem. Nedá se ale jednoznačně říct, že jde vždy o nepravdivou informaci. Jak o fámě píše již Vergilius v Aeneidě: „Výmysly mluví i lež, však také zvěstuje pravdu.“
Šířily se fámy i v historii?
Jsou staré jako lidstvo samo. Francouzský sociolog Jean-Noël Kapferer říká, že jde o nejstarší médium lidstva. Zmínky o fámách najdeme třeba už v homérských eposech. Fámy vždy provázely krizové situace ve společnosti, morové epidemie, války, hladomory. Odrážely přirozený lidský strach z neznámého, ale také problémy s odlišností –…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
