Americká hypoteční krize, jež přerostla v celosvětovou krizi finanční a hospodářskou, která prozatím vyústila do eurokrize. Všechny tyto převratné jevy s sebou pochopitelně přinášejí vření a bublání v politické diskusi, v ekonomické publicistice i v ideologii. Doprovodným jevem ideologicky zjednodušené interpretace událostí je chytlavé, ale falešné moralizování, cosi, co bychom mohli nazvat morálním kýčem v ekonomii. Zkusme se na některé tyto jevy podívat podrobněji.
Spořit je moudré, utrácet je nemravné, dluhy jsou špatné
Svět je uzavřený systém. Aby mohl někdo někde spořit, musí někdo jiný někde jinde utrácet. Kdyby všichni začali jenom spořit a nikdo se nezadlužoval, světová ekonomika se zastaví a posléze úplně zhroutí. A kdo je vlastně nemravný? Ten, kdo si půjčil, nebo ten, kdo půjčil?
Svět hodnot sem můžeme vpustit teprve v okamžiku, kdy dojde k porušení kontraktu. Nemravné je půjčit si peníze s úmyslem je nevrátit. Nemravné je ale také například půjčování peněz s úmyslem zmocnit se majetku dlužníka.
Samotné půjčování si peněz však je a bude normální. Je třeba normální, že lidé spoří a zároveň jsou zadluženi, že v určitém stadiu se rodina (když děti studují) zadluží a když děti odrostou, začne více spořit.
Nezadlužené firmy bývají podezřelé kvůli slabé výkonnosti kapitálu. Když dokážu z jedné koruny udělat dvě, je správné si další korunu půjčit…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
