![](https://respekt.mgwdata.net/57e7cf/2010/02/23984650_30A_velka_R07_2010_n.jpg)
Příběhy největšího závodu musherů v Česku
![](https://respekt.mgwdata.net/f7bb5d/2010/02/23984660_30A_velka_R07_2010_s.jpg)
Václav Jůza
vypadá jako reklama na polárníka nebo horala, ale mluví spíš jako městský kavárenský týpek.
„To mě osvítil duch svatej, že jsem dnes zůstal tady,“
říká vysoký šlachovitý muž s dlouhými bílými vlasy a vousy nad sklenicí piva v restauraci nedaleko startu největšího a nejtěžšího závodu psích spřežení v Česku. Šediváčkův long právě pokračuje druhou etapou, kterou Jůza vzdal.
„Nesnáším brýle, nic s nimi nevidím a nenávidím, když mi lítají vločky do očí,“
říká.
„A s čelovkou už vidím úplné hovno. Tak, co bych tam v té vánici a tmě dělal? Já to dělám jako terapii, rozumíš? Jako terapii, a ne abych se trápil.“
V Orlických horách zuří vánice a v restauraci penzionu Kristýna v Deštném, kde je štáb závodu, se od kamen a zasněženého oblečení nově příchozích šíří příjemné vlhké teplo. Vpodvečer tu sedí několik odpadlíků, organizátorů nebo členů soutěžních týmů a Václava Jůzu tady zná každý. Patří k symbolům nejenom tohoto závodu.
![](https://respekt.mgwdata.net/98ca3f/2010/02/23984720_30CCCC_R07_2010_s.jpg)
Jako chirurg odešel s manželkou, zdravotní sestrou, v roce 1981 do Rakouska. A tam se mu po deseti letech, když mu táhla čtyřicítka, začaly třást ruce. Postihla ho zvláštní nemoc, kterou nešlo úplně zastavit – v játrech a mozku se mu začala usazovat měď.
…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu