Staří a noví členové NATO si pořád nerozumí v tom, co je podstatné
Rusko si schválilo novou vojenskou doktrínu, ve které oznamuje, že hlavní hrozbou pro jeho bezpečnost je Severoatlantická aliance, přesněji řečeno její rozšiřování k ruským hranicím. A dodalo, že k obraně svého území nebude váhat použít jaderné zbraně. Euroatlantický svět lehce ztuhl. Píše se přece rok 2010, NATO nazývá Moskvu partnerem, Američané pracují s Rusy na vzájemném snížení jaderného arzenálu a teď tohle? A co ty řeči ruského velvyslance při NATO, že „medvěd je připravený nakopat lovcům ze
Západu zadek“?
Ztuhnutí však rychle přešlo. Srovnání s předchozí doktrínou z roku 2000 ukázalo, že podobný slovník na adresu Aliance i jaderných zbraní Kreml použil už tehdy. Navíc možnost prvního jaderného zásahu si vyhrazují i USA, Británie či Francie. (Neměl ji Sovětský svaz, který ale disponoval převahou tanků a dalších konvenčních zbraní.) Pokud tedy doktrína něco nového přináší, pak to, že se ruští vládci drží své studenoválečné linie o zónách vlivu a rozpínavém NATO. Nebo ještě něco jiného?
Vyvažování sil
Podpis doktríny přišel v době bezpečnostní konference v Mnichově, které Rusko pravidelně využívá k ostrým vzkazům (vzešly odtud i první výhrůžky Polákům a Čechům kvůli radaru). Navíc ve stejném čase Rumunsko schválilo účast na americké protiraketové obraně a do médií začaly unikat zprávy o přípravě…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 46 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
