DVOJÍ SVĚT
RESPEKT 5/2009 
Pan Šimečka ve svém článku velmi výstižně popsal schizofrenii, kterou zažívám při své každodenní práci v právní protikorupční poradně – lidé korupci vnímají a stěžují si na ni, ale chybí konkrétní fakta a důkazy. Tedy lépe řečeno nechybí, ale nejsou k dispozici. Je sice pravda, že „lidé v onom skrytém světě si na rozdíl od StB nevedou dokumentaci o svých agentech, své hie-
rarchii a svých zločinných plánech“, nicméně korupčním jednáním získaný majetek ukrytý na bezejmenných bankovních účtech, v bezejmenných akciích a v nemovitostech s neznámým vlastníkem vždy někomu konkrétnímu patří a jeho korupční anamnézu dokumentuje víc než výmluvně. Nepřekvapí tedy, že odpor proti odtajnění tohoto druhu „dokumentace“ je ještě sveřepější než proti odtajnění spisů StB. Spis se ostatně dá zašantročit nebo lze donekonečna interpretovat jeho obsah, až se stane neškodným. Komu by se ale chtělo dobrovolně zašantročit akcie a hesla k účtům, která jsou klíčem k pohádkovému majetku a zároveň k moci? Až k odtajnění na tomto poli jednou dojde (doufám, že to bude brzy), budou korupční šampioni řešit nepříjemné dilema – zahodit svoje „klíče k moci“, nebo se k nepoctivě nabytému majetku přiznat. Petr Jansa, Transparency International ČR

DĚTI SE VLKŮ NEBOJÍ
RESPEKT 5/2010
Z článku pana Formánka jsem pochopila, že pohádky vytváří iluze a reálný svět je něco docela jiného. A to je podle autora špatné. Dovolte názor. Napsat, že pohádky tvoří iluze, je stejné jako říct, že náboženství je opium lidstva. Materialistické a velmi racionální stanovisko.
Pohádky jsou podobenství. Není to záznam reality. Mají dvojí význam. Symbolický o boji dobra a zla každého člověka v sobě a praktický o boji dobrého člověka se zlem ve světě. Obojí je důležité předat dětské mysli v jednoduché formě. Neříkám líbivé, ale pravdivé (včetně smrti) a srozumitelné. Po staletí v pohádkách nakonec dobro vítězí a je odměněno, protože je třeba, aby i v životě vítězilo. Lidé se nerodí dobří ani zlí. Učí se to. Pokud se odmala budou učit, že dobro prohraje, co si z toho odnesou do života? Dobro zpravidla nebývá odměněno materiálně, ale že s poctivostí nejdál dojdeš a na každého jednou dojde, platí, co jsou lidé lidmi.
To všechno je v klasických pohádkách obsaženo. Proto je můžeme číst po generace znova a znova. Chcete dětem brát naději? Jak vy říkáte – iluzi? Kde pak vezmou sílu, aby se zlu postavily, až budou dospělé? Budou prostě žít s vědomím, že dobro prohrává, a to je realita, se kterou se nedá nic dělat. Nechci hodnotit představení o jáchymovském pekle, neviděla jsem je, ale myslím, že podobně jako ve starých pohádkách by dobro mělo zvítězit, nebo tomu pak neříkejte pohádka.
Lucie Svobodová

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na opravy@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte