Lady Macbeth, Elena Ceauşescu a Serena Pembertonová. Co mají tyto ženy společného? Jsou to manželky mocných mužů, posedlé tím, aby se jejich moc ještě zvětšila, a jsou ochotny jít přes mrtvoly. Právě jméno té poslední stojí v titulu knihy u nás nepříliš známého, ale v Americe ceněného básníka a prozaika Rona Rashe (57). Jeho poslední román Serena, o němž řekl, že je tím nejlepším, co kdy napsal, vydalo nakladatelství Jota.

Serena je skutečně jakousi jižanskou variací na téma Macbetha: žena posedlá mocí. Děj je zasazen do hor Severní Karolíny těsně po velké hospodářské krizi. Ve zdejší divočině vzkvétá obchod se dřevem a jistý Pemberton je majitelem jedné z dravých společností, které kácí celé hektary lesa. V cestě jim stojí jen chřestýši na svazích, častá zranění dřevorubců a zájmy ochránců přírody dotovaných Rockefellerem, kteří by zdejší hory chtěli zahrnout do národního parku. Serena s manželem naopak doufají, že dříve či později pokácí každý strom na planetě. Expozice románu je rychlá. Pemberton se vrací z Bostonu, přiváží si s sebou novomanželku, ale už na nádraží je čeká mladá žena, která čeká Pembertonovo dítě, a její otec, jenž hodlá sjednat spravedlnost. Ta se však v Rashově románu vyskytuje hlavně jako fackovací panák. Hned první scéna to dává najevo: otec v souboji zemře a jeho těhotná dcera zůstává nezaopatřená. Nabídnou jí jen nůž, kterým byl její otec zabit, a s ním radu, ať ho…