S každým rokem, kterým se vzdalujeme od začátku devadesátých let, se snad zvyšuje pravděpodobnost, že o této době budou vznikat zajímavé práce, které nám pomohou pochopit tuto dobrodružnou etapu našich novodobých dějin. Jednou z prvních (pokud jde o šířku záběru) je kniha politologa Lubomíra Kopečka Éra nevinnosti. Česká politika 1989–1997.
Autor postupuje v knize chronologicky a snaží se zachytit všechny významné události a aktéry od časů krátce předrevolučních přes bourání komunistického režimu, vznik prvních demokratických institucí až po samotnou transformaci, vývoj ve stranách, reformy atd.
První problematická stránka knihy Lubomíra Kopečka spočívá v tom, že vychází zejména z dobových médií či publikovaných knih. Například často cituje z prací historika Suka o Občanském fóru či revolučních dnech, ale na rozdíl od historika nezachycuje tak důležitý kontext událostí.
Kopeček na více místech připomíná, že během revoluce se ne všechno dělo podle „transparentních demokratických mechanismů“. Kritizuje třeba, že na začátku roku 1990 probíhaly kooptace nových poslanců do parlamentu, místo toho, aby se vypsaly doplňovací volby. Už ale neřeší, jestli to v té době šlo udělat jinak, a nezjišťuje, jak tehdejší „revolucionáři“ tento postup po letech hodnotí. A v tom je vůbec největší slabina Kopečkovy práce – nevyužil jedinečné možnosti mluvit přímo s…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
