Jak spolehlivě nevyšetřit korupci

Čerstvý podmíněný trest pro Zdeňka Doležela, někdejšího tajemníka dvou premiérů – Stanislava Grosse a Jiřího Paroubka –, přináší podstatně větší vzkaz, než je poněkud pozdní odsouzení kdysi vlivné persony za požadování pětimilionového úplatku v legendární podezřelé privatizaci Unipetrolu. Měl by především poučit policisty a státní zástupce, kteří dnes vyšetřují jiné podezřelé případy – bývalého ministra obrany Martina Bartáka a jeho náměstka Jaroslava Kopřivu. Zjednodušeně řečeno, pokud budou postupovat tak, jak to udělali jejich kolegové před pěti lety při vyšetřování Doležela, žádnou korupci nevyšetří.

Na čerstvé dvouleté podmínce pro Doležela je klíčový fakt, že soudkyně překvalifikovala žalobu z podvodu na úplatkářství. Proč je to klíčové? Pro vysvětlení musíme zabrousit do minulosti. Doležel si v létě 2005 řekl o úplatek – slovy „na stole bude pět v českých“ – lobbistovi, který zastupoval potenciální zájemce o privatizaci Unipetrolu. Jenže podle policistů to už bylo v době, kdy vláda o budoucím majiteli rozhodla, a privatizaci proto nebylo možné nijak ovlivnit. Doležel tak sliboval za peníze něco, co nemohl splnit a lobbistu „podvedl“. Policie tak dala veřejnosti dvě zprávy: privatizace Unipetrolu byla čistá a Doležel jednal na vlastní pěst. Problém ale je, že privatizace Unipetrolu čistá nebyla a policisté se obviněním Doležela z podvodu chytře vyhnuli pátrání po korupci, která zřejmě sahala do nejvyšších…