Plastici zamaskovali svůj syrový hudební materiál přehledným zvukem
Když je dnes člověku dvacet, pravděpodobně se o Plastic People of the Universe dozvěděl na hodinách dějepisu nebo díky inscenaci Toma Stopparda Rock’n’roll v Národním divadle. Řekněme si na rovinu: školní osnovy a jeviště zlaté kapličky nejsou ideální kanály, kterými byste se měli dopátrat něčeho, co nikdy nepřestalo být alternativní kulturou. Zároveň byste ve světě nenašli jinou srovnatelnou kapelu, na kterou bylo naloženo tolik symbolických významů. Z trestanců, jejichž odsouzení zavdalo popud ke vzniku Charty 77, se bez vlastního přičinění stali prominenti, kterým minulé úterý pokřtil v Paláci Akropolis nové album bývalý prezident Václav Havel.
Ať se bráníte sebevíc, Plastic People of the Universe jsou kapela lapená v kontextu dějin a těžko ji z nich vymaníte. Historický výklad jim na tváře skutečně nasadil Masku za maskou, jak se jejich nová deska trefně jmenuje. Vyznění podtrhuje i fotografie na obalu s Hynaisovou oponou, která kapele vytváří pozadí. Můžete ji vnímat jako ironizaci, ale zároveň něco výstižně odhaluje.
Uskutečněné ambice
Plastici se proměnili ve zjednodušený symbol, jehož definice často brání spatřit, jak konzistentní postoj si po takřka čtyřicet let uchovávají. „Nejsem o nic menší disident ve společnosti, kde vládne shopping, než jsem byl ve společnosti, kde…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 48 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
