Pět našich životních lží

První životní lež – lež globalizovaného světa – je obsažená ve větě Joschky Fischera: „Nikdo nemůže dělat politiku proti trhům.“ Tento výrok byl příkladem toho, jakou míru sebevědomí měli politici v posledních dvou desetiletích.

Dnes se politici vidí jako štvanci mocenské hry globálního kapitálu – je to však sebeklam. Politická třída si tuto domnělou bezmoc sama přivodila, když prosadila pravidla globalizovaných trhů na národní úrovni jako „reformy“, čímž stvořila údajně neměnný „globalizační osud“. Globální kapitál dosáhne „nedotknutelnosti“ své moci jen tehdy, když politika sama pracuje na svém zničení.

Bezmocnost politiky funguje také jako výmluva, když globální rizika pronikají až do všedního života lidí. Její argument zní: Protože globální politické odpovědi na následky globalizace neexistují, nedá se dělat vůbec nic!

Politici občas strategicky obrátí tento argument naruby a vzbuzují nesplnitelná očekávání. Před summitem G 20 se hlasitě požaduje něco jako řízená globální finanční daň, i když všichni dobře vědí, že je nemožné ji prosadit. Heslo „Vše lze řešit jen globálně, a proto nelze dělat nic!“ tedy umožňuje cíleně oddělit slova od činů. Politici se tak mohou tvářit jako bojovníci za globální dobro beze strachu, že si zašpiní ruce. Německá vláda proto může požadovat daň z finančních transakcí, aniž by jen na okamžik…