Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Eseje

Bůh i monstrum

Lev Tolstoj jako kdyby se narodil jen proto, aby vyvrátil kánony literatury

Dvacátého listopadu 1910, před sto lety, zemřel Lev Tolstoj. Jeho světová sláva se od té doby stala synonymem velikosti ruské literatury. Naproti tomu v samotném Rusku dodnes Tolstoj – přesněji jeho světonázor, jenž hlásá volný výklad evangelia a neodporování zlu násilím – vyvolává zuřivé spory. V roce 1901 ruská pravoslavná církev spisovatele vyobcovala a ani teď, při výročí jeho smrti, nezměnila své rozhodnutí – vzdor prosbám ruské veřejnosti.

Samotného Tolstého to určitě netrápilo. Síla jeho talentu mu dala jedinečnou možnost jít si svou cestou a oslavovat život ve všech jeho projevech. Při čtení Tolstého pociťuji filozofický požitek, jeho slovo rodí vůně, zvuky, vibrace pocitů a nálad. Je širší než jakákoli filozofická doktrína a důležitější než sám autor, jehož nemilosrdně využívá. Možná že byste v celé světové literatuře nenašli takový případ: „bezideový“ spisovatel vypustí na svobodu své slovo, které se s chutí chopí své síly a místy nás děsí svou otevřeností.

Tolstého slovo se vytrhlo z autorovy moci, zaplavilo všechny smysly bytí a samo sobě zůstává hádankou. Marcel Proust považoval Tolstého za všemohoucího Boha jeho děl, který má jejich činy a myšlenky pod kontrolou. Ale když do Tolstého nahlédnete, uvidíte, že je velkorysý Bůh – veliký i tím, že dává svým hrdinům svobodu a oni se nám vrývají do paměti, až jsou v konečném důsledku živější než živí lidé.

První bál…

Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.

Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.

Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:

Respekt.cz
Android
iPhone/iPad
Audioverze

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].