Jak se asi dnes cítí Nikola Gruevski? Od roku 2006 je premiérem Makedonie a po celou tu dobu dělal vše pro to, aby zemi vedl do Evropské unie. Se sousedy se dohodl na společných hranicích, zprivatizoval státní podniky a úspěšně zreformoval justici. Odměny ze strany Unie se však nedočkal: přestože minulý týden Evropská komise už podruhé doporučila, aby Brusel zahájil s Makedonií jednání o vstupu, členské státy se už celý rok na takovém kroku nedokážou shodnout.
Vstřícnost EU si naopak užívá jiný stát. Ministři zahraničí států EU koncem října rozhodli, že na žebříčku kandidátských zemí o jeden stupeň povyšují Srbsko. Měl to být „dárek“ za to, že Bělehrad polevil ve svém tvrdém postoji vůči nezávislosti Kosova. Je ale spravedlivé „odměnit“ srbskou vládu už jen za to, že konflikt, který sama zapříčinila, dále nevyostřuje? Nebylo by logické, kdyby makedonský premiér Gruevski – a nejen on – měl pocit hořkosti, že EU měří dvojím metrem? Jakou strategii vlastně Brusel sleduje vůči Balkánu a jak jsou na tom jednotlivé státy?
Politika jemných rozdílů
„Dovolte, abych na začátku vysvětlil, proč na rozšiřování EU stále ještě záleží,“ zahájil český eurokomisař Štefan Füle minulé úterý tiskovou konferenci. A věty, které následovaly, se v ničem nelišily od toho, co bruselští úředníci kážou už mnoho…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 46 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
