Než začneme plakat nad mdlými a neurčitými výsledky jednání skupiny G 20 minulý týden v jihokorejském Soulu, možná bychom v rámci pokusu o optimistický pohled na věc mohli pro začátek připomenout pár dobrých věcí a trendů. Je například skvělé, že skupina G 20 (19 států plus EU) vůbec existuje a že její důležitost zázračně narůstá. Je také skvělé, že je zde kromě Itálie, Německa, Francie a Velké Británie (není tu Španělsko) zastoupena i Evropská unie jako celek (jsme tedy reprezentováni i my). A je výborné, že se G 20 schází v Jižní Koreji, protože ještě před dvaceti lety šlo o rozvojovou zemi.
A stejně tak buďme rádi, že se skupina G 20 pokouší ladit stanoviska či shodnout se alespoň na tom, že nerovnováhy, tedy schodky a přebytky zahraničního obchodu, jsou problém. Také si totiž můžeme představit, že se zuří, práská dveřmi a nejedná.
Hlavní spor v Soulu je o vyřešení obchodní nerovnováhy (někdo vyváží moc, někdo málo) a z toho plynoucího rizika měnové války. Proti sobě stojí tři největší globální hráči – USA, Čína a EU, ve sporu reprezentovaná především Německem. A přestože německý zájem či německá pozice na summitu se může do značné míry jevit jako český národní či ekonomický zájem (kvůli naší ekonomické závislosti na Německu), neznamená to, že je pro nás německý zájem úplně srozumitelný. Němci říkají: Mějte všichni přebytky jako my, buďte všichni exportně silní a mzdově zdrženliví a bude na světě dobře. Jenže německá naštvanost na periferní státy…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 46 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
