Američtí demokraté se po drtivé porážce v kongresových a guvernérských volbách mohou utěšovat, že jejich osud je vlastně normální. Už více než sto let je výprask vládnoucí strany dva roky po nástupu prezidenta do úřadu normou, vyhnul se pouze Franklinu Delanu Rooseveltovi v době krize a Georgi Bushovi rok po útocích 11. září. Barack Obama není jediný, kdo schytal hněv voličů drtivě. Bill Clinton přišel v roce 1994 o 60 kongresmanů, podobně na tom byli již dříve Harry Truman nebo Dwight Eisenhower. O tom, jak rychle se točí americké politické kolo štěstěny, svědčí fakt, že všichni tři o dva roky později znovu vyhráli prezidentské volby.
Bagatelizovat výsledek voleb si ale minulý týden nikdo nedovolil. Demokraté přišli minimálně o 60 křesel v dolní sněmovně a ztratili tak většinu. Senát si Obamovi lidé udrželi, ale jenom těsně a další dva roky již nebudou schopni vzdorovat procedurálním obstrukcím politic-kých soupeřů. Vzkaz voličů je vcelku jasný: 80 procent z nich uvedlo jako hlavní důvod svého rozčarování stav ekonomiky. Celá kampaň se točila okolo pracovních příležitostí, narůstajícího dluhu, nejistoty a rozsahu vládních zásahů do amerického života. Téměř stoprocentně chyběly naopak války v Iráku a Afghánistánu a jaderný Írán. Pokud do kampaně proklouzla zahraniční politika, měla podobu obav ze vzestupu Číny, požadavků na aktivní ochranu americké ekonomiky proti zahraniční konkurenci a…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
