Teplé a slunečné počasí babího léta patří poslední zářijovou sobotu definitivně minulosti. Odpolední pražská Letná mnohem spíš připomíná Tolkienův Mordor. Kalné světlo, proudy deště, černé mraky na obloze a ryk bojově naladěných fanoušků Sparty mířících na nedaleký stadion. Těsně před pátou z jednoho činžáku vychází veterán českého rocku, kamarády i blízkými muzikanty přezdívaný Legenda. Třiašedesátiletý Vladimír Mišík na první pohled budí dojem postaršího důchodce, jenž navzdory nepohodě míří na ryby. Zelený klobouček na šedivých vlasech, šálou pečlivě obalený krk, nepromokavá bunda, solidní tmavé kalhoty. V ruce však nenese pruty, ale futrál s kytarou. Opodál totiž stojí mikrobus se členy skupiny ETC. Cílem dnešního večera je koncert ve vesničce s poetickým názvem Medový Újezd.
„Ještě nedávno jsem tady na něj čekával s invalidním vozíkem,“ prohodí kytarista skupiny Petr Pokorný. Ty časy jsou dnes pryč. Když začal Mišík po dvouleté vážné nemoci opět chodit, i věci okolo něj se zase daly do pohybu. V květnu vydal nové album Ztracený podzim. Hudební kritika ho vesměs pochválila: psalo se, že Ztracený podzim „hraje všemi barvami“, „snese srovnání s letitými majstrštyky jeho obsáhlé diskografie“ a „představuje zpěváka i kapelu ve výborné formě“.
Za čtyři měsíce se prodalo na české poměry slušných čtyři a půl tisíce cédéček, byť oficiální křest alba je…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
