Populace jakéhokoli druhu mají tendenci růst, pokud mají dostatek zdrojů a nejsou omezovány tlakem jiných organismů – dravců a parazitů. Na pšeničných lánech se občas přemnoží hlodavci, poté však přibude káňat a sov, kteří se hlodavci živí. Podobným zákonitostem podléhá i člověk, byť stojí na vrcholku potravní pyramidy a je jen zřídka sežrán.
Dokud člověk býval lovcem, rostla světová populace díky zabírání nových území. Před více než 100 000 lety opustili naši předkové Afriku a putovali do Asie, Evropy a Austrálie. Proces osidlování světa ukončili Maorové obsazením Nového Zélandu zhruba v době, kdy u nás vládli poslední Přemyslovci. Tehdy však lidé již dávno nebyli závislí na lovu, většina se živila zemědělstvím. To přispělo k prudkému populačnímu růstu, zároveň se však kvůli vyšší koncentraci lidí začaly šířit infekční nemoci, zdraví podlamovala jednostranná strava i hladomory.
Avšak největší dopad mělo zemědělství na život žen. Lovkyně/sběračky se musely se svými blízkými stěhovat za zvěří, a proto rodily děti v delších časových intervalech. Neměly k dispozici kravské mléko a musely velmi dlouho kojit, což snižovalo pravděpodobnost brzkého příchodu nového potomka. Usedlý způsob života zemědělců vše změnil. Ženy mohly rodit dítě každý rok a přikrmovat je mlékem domácích zvířat. Časté infekční nemoci zvýšily dětskou úmrtnost a z možnosti se stala nutnost. Ženy tak porodily deset…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 47 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
