Štěpná reakce politického systému v Česku by mohla už 12. června ve volbách přerůst v reakci řetězovou, doufá pravicová opozice na Slovensku. Je její naděje opodstatněná? Spíše ne, a snad je to tak i správné: výměna tamní vlády s významným podílem extremistů by měla být výsostným domácím úkolem slovenských politiků, nikoli výsledkem nahodilé přízně osudu.
Rozdíly
Existuje několik zjevných rozdílů v předvolební situaci obou zemí. Tématem českých voleb bylo zadlužování státu, korupce a arogance politiků. Na Slovensku bylo domácí zadlužování zastíněno debatou o půjčce Řecku (země jako člen eurozóny na ni přispěje, což opozice populisticky odmítá) a navíc vláda Roberta Fica přísahá, že veřejné finance jsou zdravé. Informace, že to není pravda a že ministerstvo financí tají čerstvá data o dramatickém nárůstu deficitu, k větší části veřejnosti nepronikla. Korupce a arogance politiků je na Slovensku přinejmenším tak rozbujelá jako v Česku, ale žádná z politických stran si boj proti korupci nevyvěsila na štít jako hlavní ideu. A především: hlavním tématem slovenských voleb se vinou maďarského premiéra Viktora Orbána a zákona o dvojím občanství stala tzv. „maďarská karta“. Premiér Fico zdůrazňuje, že jen on a jeho vláda zaručí Slovákům bezpečnost, zatímco opozici obviňuje ze zrady národní jednoty.
Další velký rozdíl je ve společenské atmosféře, kterou v Česku s rozbouřili umělci (například klip Přemluv bábu) i…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 49 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
