V pravém uchu mi trochu škvrčí, v levém mi trochu syčí, ale byl jsem na audiometrii a pořád patřím do nejlepší kategorie A+, což je v podstatě zázrak,“ směje se nejvyhledávanější zvukař české alternativní scény a lídr kapely OTK Ondřej Ježek. Dobrý sluch však podle něj není hlavním předpokladem skvělého zvukaře, důležité je, aby člověk věděl, co chce slyšet.

Jeho nahrávacím studiem jáMOR prošla snad každá jen trochu odvážná a invenční česká kapela od Gnu přes Květy, Traband, PSH, Ecstasy of St. Theresa, Garáž, WWW, Midi Lidi až po Jana Buriana nebo Oldřicha Janotu. Ačkoli všichni jmenovaní pocházejí z různých žánrových škatulek i generací, na Ondřeje Ježka sázejí ze shodného důvodu: pro jeho jedinečnou schopnost objevit v jejich hudbě klíč k nosné náladě a životem vibrujícímu zvuku.

Ježek tak patří k malé hrstce lidí, kteří se na české scéně dokážou uživit hudbou, aniž by museli sahat ke kompromisům. "Pamatuji si první moment, kdy jsem se rozhodl, že to chci dělat,“ vzpomíná. "Byl to tuším rok 1993, zrovna jsme točili první desku s OTK a zvukař nám říkal, že naše požadavky jsou nestandardní, že takhle se to nedělá, a každou chvíli se oháněl manuálem o natáčení Beatles. Tehdy mi došlo, že bych mohl být zvukař, který kapelám neříká, že se něco nemá nebo že něco nejde.“

Ježíš to zaplatil
Rok 1994 zastihl Ježka ve druhém ročníku…