Na periferii?

Evropa už není nejbohatší částí světa a už vůbec nepatří k oblastem, které se nejrychleji rozvíjejí. Postupně by se dokonce mohla stát na světové šachovnici malým bezvýznamným pěšákem. Představitelé Evropské unie si to uvědomili již v 90. letech a v roce 2000 přijali v Lisabonu strategii, která měla Unii do roku 2010 katapultovat na vedoucí pozici ve světové konkurenci.

Pak se ale Unie rozšířila na 27 zemí. Noví členové, mezi něž patříme i my, Unii na konkurenceschopnosti nepřidali: soustředili se na budování montoven a dálnic, ke znalostní ekonomice a vysoké kvalitě života nijak nesměřují. Evropa se po rozšíření stala společenstvím nejen bohatých a méně bohatých, ale i dost chudých regionů. A právě regiony, nikoli již pouze vlády jednotlivých států, ji nyní, poté, co se Lisabonskou strategii splnit nepodařilo, mohou posunout vpřed: vzájemnou spoluprací bez ohledu na státní hranice a rozvíjením toho, v čem by mohly vynikat.

Uvědomili si to i autoři evropského projektu ESPON (viz níže), který chápe EU jako celek skládající se nikoli ze států, ale z regionů, jež se mohou v různé míře rozvíjet a propojovat bez ohledu na státní hranice.

Pro Česko vyplývají z projektu ESPON zajímavé věci: Můžeme být buď zadním dvorkem Evropské unie coby globálního tygra konkurujícího Americe a Číně, nebo rovnoprávnou součástí jádra poklidného a snad i pohodového stárnoucího kontinentu, který ekonomicky zaostává za světovými…