Stačí k tomu vlastně málo: telefon, počítač, auto a malý sklad. A nezbytná dávka chuti zachránit tisíce tun potravin, o které na bohatém západním trhu už nikdo nestojí. Jídlo pak místo na smetišti či v kafileriích může sytit chudé a potřebné. Řeč je o celosvětovém projektu, který se nazývá Potravinová banka: v Česku ho už čtyři roky provozuje skupinka dobrovolníků soustředěná kolem jeho zakladatelů Ilji Hradeckého z charitativní organizace Naděje a francouzského novináře Fabrice Martina-Plichty. Z původních několika desítek tun potravin ročně zachráněných před vyhozením dnes dokážou poslat těm, kdo to potřebují, téměř 250 tun v hodnotě kolem patnácti milionů korun.

 

Cestou na smetiště
Mnozí si to pamatujeme dodnes. Psal se rok 2004 a na Slovensku právě probíhaly dramatické „hladové“ bouře stovek místních Romů uprostřed nuzných osad, vytlačených za hranice běžných slovenských vesnic. Pro dopisovatele listu Le Monde Fabrice Martina-Plichtu, žijícího od listopadové revoluce v Praze, představovaly okolnosti provázející drsné škrty sociální podpory na Slovensku šokující zážitek. „Najednou jsem uprostřed blahobytu jedenadvacátého století viděl hladové lidi,“ vzpomíná dnes na počátek svého dobrovolného angažmá v české pobočce Potravinové banky. „Proč by něco tak jednoduchého a přitom užitečného nemohlo fungovat i ve…