Ženy, které tančily s duchy
Dva nové evropské filmy vynikají více formou než empatií ke svým hrdinkám
Pokus přenést na filmové plátno extrémní prožitky, přesahující smyslovou zkušenost, je vlastní dvěma evropským filmům, které vstoupily minulý týden do českých kin. Snímky Hadewijch – mezi Kristem a Alláhem francouzského režiséra Bruna Dumonta a Vinyan Belgičana Fabrice Du Welze spojují výrazné ženské postavy ve stavu jisté spirituální krize, která rozevírá propast mezi jejich vnímáním a reálným světem.
S Ježíšem na mrazu
„Chybí ti láska nebo něco?“ ptá se v Dumontově snímku arabský mladík Jassine (Yassine Salime) své nové pařížské kamarádky Céline (Julie Sokolowski) v jednom z mála momentů, kdy tato dvacetiletá dívka v objetí relativně blízkého člověka odloží masku urputné kontroly nad svým chováním a na tváři se jí objeví slzy. S láskou je v Célinině případě trochu kříž. Matka představená vyloučí horlivou novicku, slyšící podle křesťanské mystičky ze třináctého století na řeholní jméno Hadewijch, z kláštera: ve snaze navázat co nejintimnější vztah s Ježíšem odmítá potravu nebo se dobrovolně vystavuje zimnímu mrazu. Dívčino sebetrýznění podle představené kláštera vyvěrá z přílišné sebelásky a pobyt mezi lidmi jí může pomoci najít rozumnější míru askeze.
Dobře zaopatřená dcera z chladné rodiny ministra francouzské vlády však svého vysněného milence Krista nezatratí ani v Paříži. V chaotickém prostředí města se jí…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 50 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].