Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Neviditelná ruka

Nerozumná důvěra

marek2_80.jpg
marek2_80.jpg • Autor: Ilustrace - Pavel Reisenauer

Hlavní ekonom Mezinárodního měnového fondu Olivier Blanchard a jeho kolegové vydali před několika týdny analýzu shrnující, v čem se před finanční krizí spletla hospodářská politika a co by se mělo změnit. Nejvíce pozornosti se dostalo myšlence posunout výše inflační cíle. Zajímavější mi ale přijde úvaha o propojení měnové politiky a regulace finančního sektoru.

Když jsem četl tento návrh, bleskla mi hlavou vzpomínka na práci jednoho japonského ekonoma, v níž prezentoval jednoduchou, leč geniální myšlenku. Lze ji shrnout asi následovně: peníze jsou penězi, dokud jim lidé důvěřují, že jsou penězi, tedy že si za ně mohou něco koupit. Klíčem je důvěra.

marek2_300.jpg
marek2_300.jpg • Autor: Ilustrace - Pavel Reisenauer
Tradiční měnová politika se snaží hýbat úrokovými sazbami tak, aby ekonomika nebyla zaplavena penězi, kterým by lidé postupně přestávali věřit. Ztráta hodnoty peněz není nic jiného než inflace. Tímto přístupem se podařilo zkrotit inflaci v cenách zboží a služeb. Jenže inflace v širším slova smyslu už řadu let probublává v mnoha jiných oblastech (ceny domů, akciové bubliny, ceny zlata a dalších komodit). To znamená, že peněz je příliš. Buď jsou úrokové sazby moc nízké, anebo je potřeba přehodnotit pohled na proces tvorby peněz. Peníze nejsou jen mince a bankovky v peněženkách a digitální záznam o stavu vašeho konta, peníze jsou také hypotéky, firemní úvěry, půjčky bank hedgeovým fondům nebo složité finanční deriváty. Důležité je, kdo a za jakých podmínek má důvěru „vyrábět“ peníze.

Tato důvěra se dá ovlivnit prostřednictvím regulace finančního sektoru. Pravidla regulace určují, kdo a kolik má důvěry tvořit peníze. Například tím, že určují poměr mezi úvěry a vlastním kapitálem bank, a tím, že určují rizikové váhy (míru nedůvěry) jednotlivým investicím bank. Právě na změny v této oblasti směřuje tzv. Volckerovo pravidlo, které by mělo usměrnit americké banky, a doufejme, že i návrh nových mezinárodních pravidel regulace Basel III. Měnová politika po finanční krizi nebude jen o hýbání úrokovými sazbami, centrální banky budou muset do své výstroje zařadit také regulatorní zbraně a obě činnosti těsněji svázat.

Nejtvrdší měnou je důvěra a hospodářská politika s ní hospodařila špatně. Místo Greenspanova „irrational exuberance“ (nerozumná přemíra) by se hodil spíš výraz „irrational confidence“ (nerozumná důvěra).

Autor je hlavním analytikem Patria Finance.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte