Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Komentáře

Máme naváto

Je to ironie, tragikomický obrázek přemrštěných ambicí: třicet devět sněžných děl je namířeno do míst, která zahltila sněhová kalamita. Děla měla zajistit dostatek umělého sněhu pro běžecké tratě mistrovství světa v Liberci. Stála čtyřicet dva miliony korun a nyní nemají co na práci.

Je to ironie, tragikomický obrázek přemrštěných ambicí: třicet devět sněžných děl je namířeno do míst, která zahltila sněhová kalamita. Děla měla zajistit dostatek umělého sněhu pro běžecké tratě mistrovství světa v Liberci. Stála čtyřicet dva miliony korun a nyní nemají co na práci. Vloni se při generálce na šampionát jeho organizátoři zostudili, když na tratě do vesecké nížiny u Liberce naváželi sníh z chráněných luk Jizerských hor. Ve Vesci bylo teplo, běžecký ovál se zelenal jako zjara a jako téměř po celý rok. Letos výjimečně sněží a pořadatelé nestačí sníh odklízet.

Mohou přemýšlet o tom, zda těch čtyřicet milionů byla dobrá investice. A zda to byl dobrý nápad pořádat mistrovství světa lyžařů ve středoevropské nížině, kam se sníh bude muset s největší pravděpodobností uměle navát. Jestli není lepší lyžovat v horách a velké závody pořádat tam, kde jsou na ně připraveni.

V Liberci připraveni nebyli. Chyběly tu téměř všechny podstatné věci.

Není třeba sofistikovaných úvah, aby kdokoli odhadl, co je pro mistrovství světa nezbytné: skokani na lyžích musejí mít kde skákat; běžkaři musejí mít své tratě; sportovci, jejich doprovod, novináři musejí mít kde bydlet; diváci potřebují tribuny. V Liberci měli ze všech těchto položek pouze dva zchátralé skokanské můstky. Přesto hrdě oznámili, že od státu nepotřebují žádné peníze.

Netrvalo dlouho a zjistili, že ten odhad nebyl úplně přesný a budou muset přece jen něco postavit. Nakonec na to stačilo něco kolem dvou miliard. Všem zodpovědným lidem je přitom jasné, že to byla jen hra. Že šlo o typickou ukázku „salámové metody“, kdy se požadavky dávkují tak, aby se akce nenápadně dostala do bodu, kdy už nebude rozumné ji zastavit a bude tedy nezbytné do ní nalít zbylé stovky milionů.

Proč na tu hru přistoupil liberecký magistrát, je pochopitelné – ve městě přibyly nějaké stavby, některé z nich jsou sice zbytečné, ale zůstanou tu i ty potřebné. Spokojené jsou i stavební firmy – prostavět takové peníze ze státních dotací se vždycky hodí. S vládními politiky je to už trochu složitější.

Současná garnitura tvrdí, že by něco takového nikdy nedovolila, že akci zdědila od svých předchůdců. Není to úplně přesvědčivé, protože dotace násobila stávající vláda. Nicméně to zní nadějně. Třeba s ohledem na olympijskou kandidaturu.

Není třeba sofistikované úvahy na to, aby kdokoli mohl odhadnout, že pořádat olympiádu v Praze je absurdní. Nicméně není to legrace – silné stavební firmy a ambiciózní politici jsou nejenom v Liberci.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte