Kuba a její revoluce
Před padesáti lety, 1. ledna 1959, se Kuba, ne zas až tak malý karibský ostrov o rozloze 114 000 čtverečních kilometrů (větší než Belgie, Nizozemsko a Dánsko dohromady), tehdy s populací šest milionů lidí a dnes jedenáct milionů, objevila na titulních stranách světových novin ve velmi nadějném kontextu.
Carlos Alberto Montaner
je politický analytik. Narodil se v Havaně a z Kuby odešel po socialistické revoluci v roce 1959. Po ukončení magisterského studia na University of Miami přednášel literaturu Latinské Ameriky na Meziamerické univerzitě v Puerto Ricu (1966–1970). Od roku 1970 žije v Madridu, kde v roce 1972 založil nakladatelství Editorial Playor a v roce 1990 exilovou skupinu Kubánská liberální unie. Je autorem řady knih o latinskoamerické a mezinárodní politice.
Jak můžeme říci „toto je naše vlast“, když v naší vlasti nemáme nic. Je to moje vlast. Ale nedává mi nic, moje vlast mě neudrží při životě, ve své vlasti strádám k smrti. To není žádná vlast! To může být vlast jen pro pár vybraných, ale není to vlast pro lidi. (Aplaus.)
Fidel Alejandro Castro Ruz, Camagüey, 4. ledna 1959
Před padesáti lety, 1. ledna 1959, se Kuba, ne zas až tak malý karibský ostrov o rozloze 114 000 čtverečních kilometrů (větší než Belgie, Nizozemsko a Dánsko dohromady), tehdy s populací šest milionů lidí a dnes jedenáct milionů, objevila na titulních stranách světových novin ve velmi nadějném kontextu. Diktátor Fulgencio Batista, drsný militantní muž s pověstí zkorumpovaného vládce, který uzurpoval moc v zemi od roku 1952, utekl z ostrova v důsledku státního převratu.
V zemi působila strana. Diktátor…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 53 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
