Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Kultura

Návrat krále

84_avatar_R52_2009_n.jpg
84_avatar_R52_2009_n.jpg • Autor: Respekt

Dlouho očekávaná fantasy Avatar dává šanci uvěřit v neexistující světy

Před dvanácti lety se James Cameron při předávání Oscarů s odkazem na hlášku Leonarda DiCapria fanfaronsky označil za „krále světa“. Málokdo mu to mohl mít za zlé. Megalomanskou romanci Titanic si musel vydupat ze země a obhajovat potom před studiem překročení rozpočtu i počtu natáčecích dní. Producenti se obávali, že tříhodinová love story s neznámými herci, která na rozdíl od pravidel žánru nekončí happy endem, nepřitáhne do kin dostatečný počet diváků. Režisér ale věděl, že má v rukou archetypální příběh, který se vyrovná nejklasičtějším hollywoodským melodramatům typu Sever proti jihu.

Jedenáct Oscarů a post komerčně nejúspěšnějšího snímku všech dob mu daly za pravdu. Po více než dekádě hlásí král triumfální návrat na trůn. Cameronova dlouho očekávaná fantasy Avatar je jedním slovem úžasná.

84_avatar_R52_2009_s.jpg
84_avatar_R52_2009_s.jpg • Autor: Respekt
Modří Glumové
Avatar připomíná, že jedním z důvodů, proč chodíme do kina, je touha okouzleně se poddat fantazii a uvěřit na chvíli v neexistující světy. James Cameron si počkal několik let, až budou digitální technologie natolik dokonalé, aby mohl bez kompromisů uskutečnit svůj vysněný projekt, a nabízí divákům něco, co ještě neviděli. Revoluční vizuální stránku naštěstí podporuje i efektivně vystavěný příběh.

Cameron stvořil a na plátno přenesl logicky fungující a do všech detailů vypiplaný fikční svět. Ocitáme se na planetě Pandora někdy ve dvaadvacátém století našeho letopočtu. Povrch planety zvrásněné hlubokými kaňony a divukrásnými pohořími pokrývají divoké pralesy se stromy velikými jako mrakodrapy, v nichž se pohybuje množství roztodivných tvorů. Pokročilá digitální animace dovoluje režisérovi tenhle fantastický svět, který jako by vypadl ze stránek nějaké sci-fi mutace National Geographic, prokreslit do nejmenších podrobností. Kromě hrdých ptakoještěrů, krvelačných vlků nebo létajících medúz jej obývá druh lidem podobných bytostí s modrou kůží, žlutýma očima a špičatýma ušima. Cameron využívá pohyby a gesta herců a digitálně je převádí do animovaných 3D modelů (podobně jako u Gluma v Pánu prstenů) a výsledek je víc než přesvědčivý. Je ale zásluhou příběhu, že tyto mrštné třímetrové tarzany a amazonky vytvořené z nul a jedniček začne divák brzy považovat za plnokrevné postavy z masa a kostí.

Cameron pro domorodý kmen Na´vi vymyslel vlastní jazyk a celou mytologii, která se inspiruje Lovelockovou hypotézou Gaia. Zde je onou matkou bohyní Eywa, přítomná ve všech živých bytostech i stromech a rostlinách. Její síla se koncentruje v mystickém Stromu života, ale celý ekosystém je propojen neviditelnou sítí sdílených informací. Příslušníci kmene Na´vi jsou prodchnuti silnou úctou ke všemu živému, a když už musejí zabíjet pro obživu, tak jedině s rituálním vzdáním díků oběti. Nyní se ale zdá, že principy budou muset obětovat kvůli boji s ničivým nepřítelem: nebešťany, jak říkají lidem, kteří se na ně snesli z výšky a brázdí oblohu s těžkými kovovými stroji. Těžařská korporace ze Země totiž našla na planetě ložiska vzácného kovu a jeho největší koncentraci právě pod obřím stromem, kde po staletí žijí Na´viové.

Preventivně na indiány
Pro komunikaci s domorodci používají těžaři, chránění armádními žoldáky, takzvané avatary. Vědce, jejichž vědomí napojí na těla uměle vytvořená z DNA Na´viů. Nejvíce se s místními však podaří sblížit Jakeovi Sullymu (Sam Worthington), mariňákovi na vozíčku, který se ve svých virtuálních snových výletech do nitra džungle učí dovednostem a hodnotám „divochů“, jak je pohrdavě označují lidští vojáci. Jake se cítí čím dál víc schizofrenně: virtuální realita je mnohem víc naplňující než ta skutečná. Zvlášť když je v ní princezna Neytiri (Zoe Saldanaová) a Eywa dává Na´viům znamení, že Jake by mohl být oním vyvoleným, který by je zachránil před zkázou a jejich planetu před vydrancováním.

Tvůrci tu dávají vzpomenout na genocidu indiánů, hořící lesy připomínají vietnamskou apokalypsu, řeči armádních velitelů o preventivním útoku zase doktrínu zcela nedávnou. V Avataru se objevují motivy z mnoha filmů – od Matrixu či Tance s vlky po nádhernou ekologickou pohádku japonského Disneyho Hayaa Miyazakiho Princezna Mononoke. Ale Cameronův příběh obstojí sám o sobě, buduje pomalu vztahy mezi postavami, takže se o ně na konci budete bát. Monstrózní závěrečná akční sekvence dokazuje, že jsou v Hollywoodu ještě mistři, kteří umějí bitevní vřavu natočit přehledně a nemusejí používat berličku epileptického střihu, abyste napětím zarývali prsty do opěradel.

Autor těchto řádků pocítil při sledování filmu několikrát nefalšované dojetí. Těžko říci, jestli se o něj zasloužily více mechanismy vyprávění, nebo extáze z dokonalé filmařiny. Vzpomněl si také, co pro něj jako pro puberťáka znamenaly Cameronovy filmy Terminátor a Vetřelci, když se po revoluci krátce po sobě dostaly do kin, a uvědomil si, že kdyby mu bylo teď takových dvanáct třináct, tak z filmu, jako je Avatar, týden nespí. Snobové byli svého času v rozpacích, když filozof a brilantní intelektuál Karel Thein označil zcela vážně v jednom ze svých esejů o kinematografii Jamese Camerona za nejvýznamnějšího západního tvůrce 90. let. Ale vyvolat takhle slastný divácký pocit je skutečně výsadou jen těch nejlepších.

Avatar
Režie James Cameron, česká premiéra 17. 12.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte