Erika Hníková
Erika Hníková • Autor: Ilustrace – Pavel Reisenauer

Koncem října proběhl v Jihlavě třináctý ročník Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů. Z lokální akce, kterou před třinácti lety poprvé uspořádali studenti místního gymnázia, se stal nejdůležitější východoevropský festival, na nějž se sjíždějí stovky hostů z celého světa.

Erika Hníková
Erika Hníková • Autor: Ilustrace – Pavel Reisenauer
Hlavní myšlenkou festivalu se po několik posledních let stalo zvolání „Myslet filmem!“. V kinosálech však znatelně ubylo dokumentů, které vyprodukovala Česká televize, a ve festivalovém deníku se letos řešilo, zda televize ničí dokumentární film. Pro laika to může znít nesmyslně, televize přece dokumentární film podporuje. Žádný nákladnější český dokument by pravděpodobně nevznikl bez její finanční podpory. Televize se často stává koproducentem a díky jí za to. Problematické ale je, když filmy vyrábí sama.

Například hodinové dokumentární filmy mají stejné výrobní podmínky. Za deset dní musíte hodinovku natočit a za deset dní sestříhat. Už jen to odporuje selskému rozumu. Nevyrábíme přece stejné bílé cvičky, ale měli bychom vytvářet podstatná díla, jejichž tvůrčí proces se bude lišit podle tématu a okolností. Kvalitní šedesátiminutový dokument můžete natočit za jeden den stejně jako za tři roky.

Ruku v ruce s tím jde neochota některých televizních zaměstnanců pracovat po čtvrté hodině, kdy mají padla. Dokumentarista, srdcař, velmi rychle pochopí vtípky těch starších o televizácích v bačkorách a kostkovaných košilích, co ani o minutu neprotáhnou svou pracovní dobu. Jsou samozřejmě ale i výjimky…

Z „desetidenní“ tvorby se tak skutečně stává ne tvůrčí, ale výrobní proces. Režisér si musí velmi dobře promyslet, co v daných dnech stihne natočit, a musí se modlit, aby nenastaly nějaké neočekávané problémy. Občas se vám podaří vyhádat den navíc, a to si potom připadáte nepatřičně. Ve střižně pak není čas na žádné hledání, ohmatávání natočeného materiálu a myšlenkové akrobacie. Snažíte se o základní dramaturgický oblouk a rytmus.

Přesto letos vzniklo v ČT několik zajímavých autorských dokumentů. Škoda jen, že tak trochu pokulhávají v rytmu, v dramaturgii. Filmy by byly zcela jistě kvalitnější, kdyby se změnil výrobní systém. Na to se Česká televize bohužel zatím nechystá.

Dokumentaristům zbývají i jiné formy financování, Státní fond na podporu a rozvoj české kinematografie nebo zahraniční televize. Ne všechna témata jsou ale hodna celovečerní metráže nebo zajímají zahraniční diváky.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte