Jaro v Afghánistánu
Zatímco v Iráku se tento týden americké jednotky stahují z pozic ve městech a postupně se připravují na úplný odchod ze země, v Afgánistánu se právě díky iráckým zkušenostem všechno teprve rozjíždí.
Greg Bowles
je veteránem policejního sboru v Los Angeles a vypadá jako klasický americký hrdina obdařený zářivě bílým chrupem. Ke konci své pětadvacetileté kariéry u policie to dotáhl až k „významným“ případům, mezi něž patřily neplechy spojené s hollywoodskými hvězdami.
„Pamatuješ, jak se jakási ženská vloupala k Madonně do domu a začala si zkoušet její šaty? Tak zhruba tohle jsem dělával,“
brebentí sebejistě Greg.
Tady na předsunuté operační základně (POZ) Kaláguš ve východní afghánské provincii Núristán však Greg cvičí afghánské policisty. Stojí tu na vyprahlé půdě, kterou dokážou rozžhavit už první paprsky slunce, a v americké uniformě, neprůstřelné vestě a neodmyslitelných slunečních brýlích slavnostně promlouvá ke snědým, vousatým a většinou negramotným Paštúnům navlečeným do příliš velkých uniforem: „Jsem na vás hrdej! Jsme jeden tým!“ Úplně jako ve filmu.
Je to zvláštní pohled. V Afghánistánu probíhá skutečná postmoderní válka 21. století. Jenom tato podivná doba může svést dohromady někoho, jako je Greg Bowles, s někým, jako je Válí Muhammad, šéf skupinky, jež se právě účastní policejního výcvikového programu. Válí nejspíš vůbec netuší, kdo je Madonna. Zato ve svých pětačtyřiceti letech živí deset dětí se zhruba deseti tisíci afgány měsíčně (což je asi 200 dolarů a…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 46 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
