23-kom_n.jpg
23-kom_n.jpg • Autor: Ilustrace – Pavel Reisenauer, Respekt

Vajíčka ohlásila možnou změnu

23-kom_s.jpg
23-kom_s.jpg • Autor: Ilustrace – Pavel Reisenauer, Respekt
Zapomeňte na volby, jsme svědky revoluce. Tak by se dalo nadneseně zhodnotit to, čeho jsme v posledních týdnech svědky. Létající vejce v sobě skrývají více než recesi nebo politický projev. Možná bychom mohli mluvit o jakémsi iniciačním momentu mladší generace. Nebo chcete-li o střetu dvou civilizací.

Zašli příliš daleko
Sluší se poznamenat hned na úvod, že jakýkoli fyzický útok je nepřijatelný. Házení vajíček do obličeje je odpudivý nápad. Je v tom ale skutečně víc.

Češi, jak je obecně známo, raději na veřejnosti mlčí, trochu si zanadávají v hospodě a maximálně se rozhodnou nejít volit. Myslí si, že to tak těm nahoře pěkně nandají, byť jim tím ve skutečnosti dělají radost. Pro mladé generace pak mají ti starší a zejména různí odborníci jen ta nejhorší označení, která doprovázejí konstatováním, že mladé politika nezajímá a jsou lhostejní.

Nyní jsme konfrontováni s něčím úplně jiným. S aktivitou, která většinu svou razancí zaskočila. Sebrat vajíčko a jít ho hodit na bývalého a zřejmě budoucího premiéra není nic jednoduchého. Tím spíš, že to dělají před kamerami a neskrývají se.

Dejme stranou stud, je tu přece také obava z postihu ať už fyzického (od ochranky), či systémového (policie, soud). Proč se to tedy děje? Odbýt to mravokárnou replikou není možné. Ještě méně tím, že protestující absurdně označíme za nacisty, jako to udělal sociálnědemokratický ministr vnitra Pecina i Paroubek.

O špatné politické kultuře se toho tu napsalo už mnoho. Je to evergreen, který způsobil, že jakmile někdo sousloví „politická kultura“ použije, člověku se téměř zavírají oči. A přitom je to stále horší a horší. Z klasického politického střetu se stává boj na život a na smrt, používají se nesmyslné příměry (k Hitlerovi, Stalinovi či Berijovi) a urážky létají rychleji než ona vajíčka. Už mnohokrát jsme psali o tom, že Mirek Topolánek se umí chovat jako buran, který na lidi pořvává a jenž uvěřil, že jeho mise má ochránit v této zemi dobro.

Jiří Paroubek a jeho nejbližší David Rath s Lubomírem Zaorálkem však zašli ještě o kousek dál. Jejich zamračené výrazy, vystrčené brady a permanentní pokřikování a především vyhrožování vzbuzují v Česku zcela nový pocit. A to pocit osobního ohrožení. Václav Klaus s Milošem Zemanem byli a jsou nepříjemní politici, kteří přinesli této zemi obrovskou spoustu problémů. Svými kroky ale dávali spíše najevo – nechte nás u moci, nerušte a my si to tady hezky zařídíme, aby se nám dvěma žilo dobře. Půjdeme po krku politické konkurenci, ale vás necháme. Nebezpečné, ale svým způsobem neatakující.

Jenže dnešní představitelé ČSSD vzbuzují dojem, že jdou až k vám domů. Že si vezmou kus vaší svobody, vaší úspěšnosti, vaší životní jistoty. Tady není podstatné, jestli to ČSSD opravdu chce udělat. Ale všechna ta bojovná vyhlášení, že ČSSD po převzetí vlády po volbách zatočí s médii, policisty, lékaři atd., prostě přinášejí výsledky. Je více než znepokojující, když středočeský hejtman David Rath vyhrožuje ve svém regionu všem, že když nepůjdou s ním, tak je vyhodí. Ať už jde o hasiče, lékárníky, pojišťovny či úředníky. Vyhrožuje dokonce už i nezávislým soudcům.

Hlasité volání o pozornost
Ona vrhaná vajíčka jsou nepřijatelnou reakcí. Ale jak jednou někdo nabude pocitu ohrožení, cítí se zahnán do kouta, dopouští se i chyb. Nedávno několik studentů vyzvalo politiky, aby k výročí sametové revoluce přijali několik symbolických i legislativních kroků, které posílí kontrolu politiků. Nikdo jim ze strany mocných nevěnoval větší pozornost. Tak se stalo, že lidé zvýšili hlas. Vajíčka jsou varováním, že v této zemi něco zásadně nefunguje. Debata se míjí, lidé nemají pocit, že jsou slyšeni.

Je tu ale možná ještě něco navíc. Něco, čeho se experti děsí v budoucnosti, ale co nás zasáhlo už nyní. Probíhá střet generací. ČSSD uměle vyvolala cosi, co nemusí být jednoduché uklidnit. Svou kampaní a výroky socialisté hlásají, že je třeba trestat úspěšné. Naproti tomu slibuje třinácté důchody či jiné sociální vymoženosti pro starší spoluobčany. Není to z důvodů sociální citlivosti, je to cílení na voličskou základnu.

Stavět do protikladu mladé a staré je ze strany sociálních demokratů nezodpovědné. Kvalitně se postarat o seniory je nutné a musí to být pilířem každé moderní společnosti. To však přece není v rozporu s tím, že jsou zapotřebí i tvořiví lidé, kteří vydělávají větší peníze.

Televizní záběry byly v tomto výmluvné. Mladí lidé házejí vajíčka na politiky na tribuně a mezi těmito dvěma tábory sedí na židličkách zmatení důchodci, kteří přišli Paroubkovi poděkovat.

Není možné dělat z několika lidí metajících vajíčka hned celé hnutí. Ale každý musí z debat s mladými lidmi, z diskusních fór na internetu a různých akcí cítit, že tu narůstá nespokojenost. Vajíčka mohou být spouštěčem protestů, tím spíše, že slavíme dvacet let od chvíle, kdy studenti řekli komunismu ne.

Jiří Paroubek není jediný chybující politik, jeho styl však způsobil, že se stal symbolem, jakýmsi zhmotněním marasmu, který tu je. A co víc, marasmu, který ještě může přijít. Vždyť otevřeně říká, že bude klidně vládnout s podporou komunistů.

Cesta, jak se vyhnout podobným excesům, je poměrně snadná. Více naslouchat veřejnosti. Ne číslům skrytým v průzkumech veřejného mínění, ale mnohdy těžce definovaným pocitům a obavám byť třeba menšiny. A především – vrátit politiku k podstatě a potlačit emoce.

Nečekaná oběť
Dnes nicméně hrozí, že celá vajíčková aféra bude mít jednu nečekanou oběť. Nebude jí ČSSD, ta na ní naopak vydělá, protože šéf ČSSD, kterému u nosu visí žloutek, vyvolá u lidí sympatie a půjdou volit. Akce spíš zasáhne menší strany, kterým mediální pozornost vajíčkům vzala šanci na sebe upozornit.

Svým způsobem to pak může ČSSD pomoci dvojnásob. Ta už se nechala slyšet, že by zelené a lidovce nerada viděla v parlamentu. A to ani v tom českém. A byť jde o evropské volby, jejich výsledek může mít velký vliv i na ty podzimní české.

Například Martin Bursík svým nejbližším ve straně oznámil, že uvažuje o tom, že pokud se jeho zelení nedostanou do Evropského parlamentu, tak odstoupí z čela strany. To znamená, že do podzimního klání by vedl partaj někdo jiný. Kdo, to je velká otázka, protože viditelný nový lídr zatím u zelených nedorostl. Bylo by tedy pravděpodobné, že se tato strana už do sněmovny nedostane. A pak to tandem ČSSD a KSČM bude mít snazší.

Čtěte také rubriku česko str. 16–21 

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Erik Tabery

šéfredaktor

erik_novy
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 2066

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte