Rozbory ekonomické krize a jejích příčin nás budou ještě dlouho provázet prakticky na každém kroku. Na seznamu hlavních podezřelých jsou často a také oprávněně nedokonalost trhu a jeho pochybení. Poněkud opomíjeným důvodem dnešních těžkostí je však i spojení aktivit dvou silných státních institucí ve Spojených státech, kde finanční krize započala.
To, že vlády Spojených států po velmi dlouhou dobu subvencovaly levné hypotéky, je již známou skutečností. K rozmachu nové výstavby ale notně přispěla i podpora místních zastupitelstev a fakt, že přístupové silnice
a inženýrské sítě nových developerských projektů často dotoval erár veřejných rozpočtů. Soukromé podnikatelské aktivity tak prostřednictvím těchto subvencí nacházely živnou půdu i tam, kde by za normálních okolností k novým stavbám nedošlo.
Většině lidí se tyto aktivity zdály jako výsledek čistě tržního vývoje. A stejně tak stavebním firmám. Je to však pouhé zdání, neboť takové dvojí subvencování zcela změnilo kvalitu informací, podle nichž se tvoří rozhodnutí o alokaci prostředků. Právě to si teď chtě nechtě musejí politici i experti přiznat.
Novým překvapujícím faktorem je také nedávné přiznání amerického ministra financí Timothyho Geithnera, že k finanční krizi přispěla i sama americká centrální banka. Překvapením není samotná charakteristika příčin (šlo o to, že banka praktikovala příliš volnou měnovou politiku po příliš dlouhou dobu), jako spíš její veřejné spojení se současnou hospodářskou situací prostřednictvím ministra, jenž je bývalým vrcholným představitelem centrální banky.
Dvě z nejdůležitějších státních institucí nepochybně jednaly s nejlepšími úmysly pro rozvoj hospodářství a životní úrovně obyvatel. Jejich snažení však k současné krizi zásadně přispělo a výsledek připomíná trápení a překážky, které nejlepší úmysly často přinášejí. Film Nejlepší úmysly od Ingmara Bergmana může sloužit jako ukázkový příklad na osobní úrovni. Nejsem zastáncem myšlenek, že abstraktní trh vše vyřeší a se vším si poradí. Rozhodně existují legitimní aktivity, v nichž je účast státu v hospodářství prospěšná a účinná. V tomto konkrétním případě mi však přijde, že obě instituce pořádně pleskly trh přes tu jeho neviditelnou ruku.
Autor je profesorem ekonomie na Univerzitě Karlově.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
