S neurologem a fyzioterapeutem Karlem Lewitem o léčení bolesti rukama, józe a čundrování na běžkách

Každý pacient je pro něj prý jako detektivka, a tak se ani po více než šedesáti letech v oboru nenudí. Neurolog Karel Lewit, zakladatel rehabilitace v Česku, je mezinárodně uznávanou autoritou na léčbu poruch pohybového ústrojí. Odchoval několik generací fyzioterapeutů, mezi nimi i Pavla Koláře, který se proslavil jako osobní lékař Václava Havla. Ve svých 92 letech profesor Lewit ordinuje, řídí, běhá na běžkách. Jediné, na co si po nedávné smrti své paní, překladatelky Iris Urwin Lewitové, stěžuje, je osamělost. Léčí ji prací.

Pane profesore, v čem se vaše Pražská škola rehabilitace liší od jiných přístupů ve vnímání lidského těla a pohybového ústrojí?
Hlavně v tom, že vyznává funkční myšlení. Když něco bolí v pohybové soustavě, hledají se většinou nějaké materiálové důvody: od výhřezu destičky po záněty, degenerativní změny a tak podobně. To ale neodpovídá skutečnosti a důkazem je jedna velice smutná věc. Devadesát procent lidí, kteří přijdou k doktorovi s těmito bolestmi, dostanou oficiální diagnózu: despecifická bolest.

To znamená, že se neví, proč je to bolí?
Ano, ale v tom je hluboká nepravda. Těch devadesát procent pacientů má totiž poruchu ve funkci, nikoli v…