Editorial
Bylo by elegantnější, kdyby Česko v okamžiku, kdy začalo předsedat Evropské unii, vstoupilo také do eurozóny podobně jako Slovensko, o ratifikaci Lisabonské smlouvy ani nemluvě.
Bylo by elegantnější, kdyby Česko v okamžiku, kdy začalo předsedat Evropské unii, vstoupilo také do eurozóny podobně jako Slovensko, o ratifikaci Lisabonské smlouvy ani nemluvě. Ale i tak je to veliká událost v dějinách země: následující půlrok ji vytrhne z ospalého provinčního rytmu a může ji postrčit o velký kus kupředu. Evropskou unii Česko nezmění, ale EU může změnit Česko.
Po dvaceti letech od pádu komunismu je totiž na změnu – především myšlení – nejvyšší čas. Není čas na únavu z transformace, kterou česká společnost prošla od roku 1989, protože „jak se zdá, dobrodružství nekončí: další velké výzvy a neodvratné změny hlasitě klepou na dveře“ (str. 16–20).
Česko se v devadesátých letech učilo kapitalismu podle příruček, které právě na podzim 2008 vyšly z módy, současně se octlo v éře globalizace, jejíž odvrácenou stranu teď poznává skrze světovou krizi. Je nejvyšší čas si uvědomit, že před necelými dvaceti lety jsme shodou okolností kromě pádu komunismu nevědomky zažili také prudké zrychlení světa, který už dnes naráží na své vlastní meze. Jak píše slavný americký komentátor Thomas L. Friedman ve své nové knize, demokracie a Západ potřebují udělat revoluční změny, pokud chtějí přežít (str. 62–65).
Paradox spočívá v…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 54 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
