V posledních deseti letech jsou občané přesvědčováni, že je třeba opustit zápecnické radosti, do nichž je vehnal minulý režim. Češi se prý uchýlili do zahrádkářských kolonií, do zahrad svých chalup a chat, poněvadž za socialismu se nemohli realizovat lépe. K tomu přispělo ubohé zásobování. Pokud chtěl občan čerstvou zeleninu, musel si ji vypěstovat sám. Zahrádkářství je často považováno za neblahý pozůstatek socialistické éry. Nastala jiná doba a západoevropské společnosti nestojí o shánčlivé zelinářské burany - správný Evropan zeleninu kupuje v supermarketech. Realita je však poněkud odlišná. Alespoň ve Francii.
Rytmus přírodních dějů
Málokdo pochybuje, že životnímu stylu Evropy Francie přinášela a dodnes přináší určující podněty. V době, kdy vrcholí industrializace v profesionálním pěstování rostlin a kdy se naplno rozjel globální trh se zeleninou, je ve Francii privátní zahrádkářství opravdovou vášní. Nejde už o pěstění okrasných zahrad, o činnost, kterou známe jako statusový symbol bohatých vrstev z amerických filmů, ale o zahradničení v tzv. kuchyňských, my říkáme spíš zelinářských, zahradách. Statistiky jsou přesvědčivé - velký reprezentativní výzkum, pořádaný francouzskou vládou v roce 1994, dokládá, že z ovoce a zeleniny spotřebované ve Francii je 23 % vypěstováno na rodinných pozemcích. Zahradu vlastní polovina francouzských domácností, z toho dvě třetiny na ní pěstují zeleninu nebo ovoce. Nejde jen o obyvatele francouzského venkova -…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 30 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
